Svoboda slova se přestěhovala na internet nebo internet a je svobodě slova blíž. Tato v jistém smyslu celosvětová komunikační a informační síť opět slouží jako veřejný prostor, v němž téměř kdokoli může vyjevit cokoli a – to je podstatné – skoro každý si ho má možnost vyslechnout a případně reagovat. Moderní technologie lidem vrátila zaniklé starověké řecké fórum, které jim sebraly nedemokratické formy vlády a postupná fragmentace lidské činnosti.

Stalo se, že postupem času výběr námětů k veřejné diskusi i vlastní debatu na vybrané téma jsme přenechali novinářům. Veřejný život se profesionalizoval a občanům připadla role publika, se vším, co s sebou takový vztah nese, tedy řemeslné triky a postupy odpovídající většinovému vkusu, které vytvářejí svět sám pro sebe.

Vědomí a svědomí společnosti dostalo odborné mluvčí – žurnalisty, tak jako odbory placené vůdce a zájmové skupiny profesionální politiky. Novináři se stali elitou společnosti. Původně právo každého říci komukoli, co si myslí – individuální svoboda slova - se stalo svobodou elitních profesionálů - právem vykonávat svou profesi tak, jak uznají za vhodné (v zájmu veřejnosti).

Fórum, na které měl ve starověkých řeckých městech přístup každý svobodný občan, protože to patřilo k jeho základním právům i způsobu účasti v životě obce, dnes opanovali příslušníci elity. Oni rozhodují, čí hlas zazní, jaký obraz má být spatřen nebo slova sdělena. Osobují si tu výsadu, neboť jim byla ostatními mlčky udělena, ať už k tomu měli jakékoli zdánlivě rozumné důvody. Pravda nepochybně je, že lidé se v průběhu staletí množili a sdružovali tak velkorysým způsobem, že veřejná náměstí přestala být k provozování politiky dost velká. Bez delegování názorů a zájmů to pak zkrátka nešlo.

Politická diskuse se přenesla na stránky deníků či časopisů a později do rozhlasových reproduktorů a na televizní obrazovky. Vznikl průmysl masové komunikace s nezbytnými investicemi, technikou a technologií a odborníky. Lidé se stali v drtivé většině pouhými konzumenty informací, protože aktivně vstoupit do veřejné debaty znamenalo mít mnoho a mnoho peněz nebo být obdařen ještě něčím lepším a zaujmout mediální elitu, která ovládala pomyslný prostor určený k obecné rozpravě.

To ovšem platilo, dokud nevznikl kyberprostor – globální fórum, na které má přístup každý uživatel internetu, kdekoli na světě. S únosnými náklady a poměrně jednoduchými znalostmi a zkušenostmi může v ideálním případě každý z nás oslovit miliardy. Mašinérie masové komunikace a regulátoři prostoru určeného k veřejné debatě, ať jsou jimi nepřímo novináři nebo přímo úřady, se jakoby stávají zbytečnými. Kyberprostor ze své technické podstaty je obtížně kontrolovatelný. V oblasti komunikace se s internetem svým způsobem vrací přímá demokracie. Potíž je ovšem v tom, jak ve změti sat a sta milionů hlasů být čten, slyšen či viděn. Jak rozeznat, kdo a co sděluje. Objevil se však fenomén průmyslového vyhledávání. Vyžaduje podobné investice, techniku, technologii i odborníky jako dříve klasická média a je stejně tak nedostupný pro obyčejné smrtelníky. Vyhledavače informací začaly obsluhovat novou sféru obecné diskuse – kyberprostor. Nikoli ale selektováním přístupu, ale hodnocením významu informací. Zajímá-li vás určité téma, dovíte se, čí názor internetovou komunitu nejvíce zaujal. Není to svobodná diskuse deseti lidí na malém plácku, ale má to k ní asi blíže než dřív.

Témata k debatě si vybírá veřejnost sama. Klasická média v tom přicházejí o své privilegium a stávají se jen jedním z debatérů - i když velmi zkušeným a schopným. V tom je patrně také jejich budoucnost. V práci s informacemi, jejich třídění, analýze a hodnocení. Ne ale podle pozornosti, které informace vyvolají (tak, jak to činí vyhledavače), ale v nacházení rozličných souvislostí.

S rozvojem internetu novináři (klasická média) přicházejí - v přeneseném slova smyslu - o moc řídit veřejnou debatu a stávají se jejími pouhými účastníky. Do jaké míry respektovanými, záleží jen na nich.

Vývoj, alespoň v oblasti hromadné komunikace, pravděpodobně směřuje k neuspořádanosti.

V kyberprostoru se obecná či spíše globální rozprava stala mnohem více chaotická, ale také o poznání svobodnější.

4.5.2006

(Psáno pro server Česká média)