Tohle jsem řekla poslancům během představování kandidátů do Rady České televize:

Dobrý den, vážení poslanci!

Pracovala jsem v privátních i veřejnoprávních médiích hlavně ve zpravodajství. Na Českém telekomunikačním úřadě jsem se věnovala digitalizaci a kmitočtovému spektru. Jako absolventka Technické univerzity mám zálibu v číslech. Jako majitelka firmy řeším účetnictví a problémy se zaměstnanci.

Podle mého názoru je Česká televize naším národním majetkem.

Radní by měli Českou televizi kontrolovat nejen dle zákona, ale také pomáhat v jejím rozvoji, hlavně v době, kdy v celé Evropě sílí obrovské tlaky na oslabení médií veřejné služby, ať už ze strany privátních televizí či politiků.

Myslím si, že kritizovat je správné, i když se to u nás tak trochu stává národním sportem. I radní by měli kritizovat, je to jejich povinnost. Kritizovat za každou cenu a používat k tomu nepravdivá tvrzení je ale podle mého názoru nehorázné.

Jsem zvyklá vycházet z konkrétních faktů. Sama jsem jako radní kritizovala předchozí management, když chtěl prodat pozemky za nevýhodnou cenu nebo vyhlásil tendr na výběr poplatků za miliardu. Kritizovala jsem také dlouhodobé plány předchozího vedení, které říkalo, že Česká televize bude v roce 2015 téměř bez finančních prostředků a už teď měla být omezována výroba.

Rada schválila v roce 2012 nové dlouhodobé plány, které zavazují současný management, aby na konci roku 2017 byly na účtu České televize 2 miliardy.

Náklady na nové brněnské studio byly zredukovány ze 720 milionů na 350.

Stále více peněz jde do výroby a jen v tomto roce ČT odvysílá přes 42 000 hodin, což je nárůst o 7 000 hodin oproti roku 2011 za předchozího vedení, a to při stejném rozpočtu.

To jednoznačně dokazuje zvýšení efektivnosti. Mimochodem v poměru ceny a množství výroby je česká televize v Evropě unikátem.

Nový dětský kanál je nejúspěšnější v Evropě, zpravodajský také. Málokterá veřejnoprávní televize má téměř 30% sledovanost, všechny kanály České televize zaznamenaly růst, a to v době, kdy vznikají nové a nové privátní kanály. Spokojenost s pořady je u diváků přes 80 %.

A víte, kdo si z peněz České televize bere nejvíc?

No přece stát. Ze sedmimiliardového rozpočtu České televize ke státu mizí více než miliarda v podobě odvodů za zaměstnance a DPH bez nároku na odpočet ve výši 620 milionů.

A na závěr moje osobní zkušenost z České televize související se současným děním.

V roce 2000 jsem pracovala jako krajský redaktor v České televizi. Předtím jsem v privátní televizi za jeden den natočila dvě reportáže, postříhala je, editovala celé zprávy a ještě je moderovala a žádná antidepresiva jsem nepotřebovala.

V České televizi mi pan Adam Komers jako můj šéf vždy každé ráno přesně nařídil, co mám či nemám točit. Když jsem chtěla každý den natočit alespoň jednu reportáž, bylo mi řečeno, že nemohu tolik pracovat. Pracovní morálka byla oproti soukromé televizi nesrovnatelná.

Pak přišla krize a já se postavila proti vzbouřeným zaměstnancům. Připadalo mi, že si zaměstnanci Českou televizi berou jako rukojmí a chtějí si prosazovat jen své zájmy. Šokovala mě úroveň chování těchto lidí a hrubost blížící se k šikaně.

Díky nátlaku vzbouřenců byla odvolána rada, která byla přece – jak jinak – zpolitizovaná, jmenován nový ředitel a změněn zákon, aby radní byli voleni způsobem, jaký si vzbouřenci určili.

Uplynulo 13 let a je to tu zase. Zase je vše špatně, zase je ohrožena nezávislost veřejnoprávního média. Skutečnost je ovšem taková, že jsou tito zaměstnanci nuceni daleko více pracovat, nemohou si prosazovat své zájmy a názory a dělat, co chtějí, jako dříve. A tak píší petice poslancům a vytvářejí přes média účelové kampaně.

A ještě musím dodat, že Nova a Prima omezily výrobu, a tak všichni tvůrci hledí s nataženýma rukama k České televizi. Na všechny se ovšem nedostane. Zavedené systémy byly zrušeny, kamarádšofty nabourány, hlídá se každá koruna. A co s tím? Opět začnou tvůrci psát petice poslanecké sněmovně, že rada je nekompetentní, je potřeba ji odvolat stejně jako ředitele, aby tam byly zase nastoleny staré pořádky.

Na co by se Rada měla v budoucnu zaměřit:

1. Výběr koncesionářského poplatku za každou domácnost. Počty evidovaných televizních přijímačů klesly a přitom lidé stále více sledují televizi přes internet či mobilní telefon.

2. Česká televize by měla mít zpravodajství silné, sebevědomé a nezávislé, s větší podporou regionů, například formou regionálního kanálu.

3. Zajištěné financování do budoucna a řešení problematiky DPH bez nároku na odpočet, které české televizi bere 620 milionů ročně.

4. Diskutovat o paragrafu 2 zákona o České televizi, aby ČT poskytovala nabídku pro všechny skupiny obyvatel co nejlépe.

5. Česká televize by měla podporovat regiony nejen ve zpravodajství, ale i v kultuře a informovanosti.

Ještě dodám, že jsem se v Radě vždy rozhodovala nezávisle, hájila zájmy koncesionářů a nenechala se nikým a ničím zastrašit.

Autorka je místopředsedkyně Rady České televize