Je přijatelné karikovat nemocného člověka?

Karikatura Miloše Zemana, kterou nakreslil Pavel Reisenauer a zveřejnil Respekt, vyvolala rozruch a odsouzení, jež nakonec vedlo i k šéfredaktorově omluvě. Přesto je postoj, že karikovat nemocného člověka je vždy a za všech okolností nepřijatelné, nesprávný. Znamená totiž, že by veřejný činitel, byť by jeho působení bylo třeba sebevíce neblahé, anebo i jen komické či trapné, nemohl být karikován již jen z toho důvodu, že se trvale nachází ve špatném stavu, a tedy nevypadá dobře. To je nepřijatelné: karikatura je svého druhu kritika, a nikdo nesmí být nekritizovatelný, a to se týká i vizualizované kritiky, karikatury.

Karikatura zvýrazňuje a přehání některé rysy karikované osoby, ale prvním plánem není posmívat se těmto rysům. Jde o snahu učinit vnějším něco vnitřního. Například premiér Paroubek byl vždy kreslen jako mimořádně obézní. Nešlo ale o to posmívat se nezvládnuté chuti k jídlu. Často asi šlo o vyjádření názoru, že premiér je nadutou osobou. A dávalo to do kontrastu evidentní nestřídmost, jeden ze smrtelných hříchů, s verbální starostí o chudé a obyčejné lidi, jež byla proklamována tak usilovně, že dotyčnému snad ani nemohl zbývat čas na sebe sama. Karikatura v tomto případě naznačovala pokrytectví.

Karikatury prezidenta Zemana, ve kterých je zobrazen v horším stavu, než v jakém se nachází (pokud je to vůbec možné), tak v prvním plánu upozorňují na skutečnost, že si prezident bez ohledu na své současné schopnosti evidentně myslí, že je tím pravým prezidentem pro Českou republiku. Že je pro něho zcela přijatelné, že v něm máme prezidenta, který prakticky nekoná, nejezdí na státní návštěvy a tráví své pyžamové dny (jak jim sám říká) na zámku v Lánech soustředěn sám na sebe, místo na záležitosti České republiky. Zemanovo prezidentství je karikaturou prezidentství. A kontrast mezi přesvědčením o vlastní nepostradatelnosti a evidentní nemohoucností se nejlépe vyjádří obrazově.

V případě karikatur Miloše Zemana je třeba vzít v úvahu i další věci. Zeman je celoživotní nesportovec a silný kuřák holdující alkoholu. Za jeho stav (zřejmě neuropatie a cukrovka) je tak s vysokou pravděpodobností zodpovědná jeho životospráva a životní styl. Výsledky se zřejmě dostavily, dopracoval se k nim, a těžko lze od karikatury očekávat, že bude realitu zamlčovat nebo překreslovat. To je (smutný) úkol oficiálního prezidentského portrétu.

Zeman miluje pokrmy z masa a jeho přátelé mu k narozeninám přinášejí jitrnice, tlačenky a dokonce i takové delikatesy, jako jsou „dorty“ vyráběné z výše uvedeného. O zelenině prohlašoval, že ji jí „jen přefiltrovanou přes krávu“. To je možná vtipné, ale určitě je to i velmi hloupé. A každá Zemanova karikatura upozorňuje na to, kam ho jeho postoje dovedly. A to i tehdy, když na karikatuře milovaná tlačenka schází.

Zeman je vrchním velitelem armády, jenž ale místo speciálních komunikačních prostředků, jimiž tací obvykle disponují, je vybaven nouzovým senior tlačítkem pro přivolání pomoci. Reisenauerova věta o přebalování tak jen mírně posunuje realitu. Senior tlačítko je nepochybně užitečná věc, ale pokud je nepostradatelnou součástí prezidentství, je takové prezidentství směšné. Určitě ne všem, ale dozajista mnohým. Reisenauer nakreslil Zemana tak, jak ho vidí polovička národa.

Ostatně Zemanovy fotografie často překonávají mnohé kreslené karikatury. Fotografie Zemana, jak se válí ve svém člunu s vtipným názvem Vyzyvatel, nebo jak kráčí k rybníku v bermudách a podkolenkách, navíc krásně barevně sladěných, nebo jak domněle běžkuje a opírá se přitom o sjezdové hole… je toho hodně.

Pokud je český prezident přivážen na setkání se státníky v golfovém vozíku, někdo ho polituje, jinému se okamžitě vybaví srovnání s jiným slavným Čechem, přiváženým paní Müllerovou k odvodu. Oba postoje jsou v pořádku. A proto popřejme panu prezidentu hezké svátky za obě skupiny.

Hodně zdraví, pane prezidente!
A teď ještě do druhé nohy!