Komentátor MF Dnes Karel Steigerwald vnesl do novinářsko-politického pojmosloví nový termín „osobní ministr“. Nazval tak mj. Vítězslava Jandáka, kterého do úřadu ministra kultury uvedl po smrti Pavla Dostála premiér Jiří Paroubek. Steigerwald se domnívá, že osobní kamarádství s Paroubkem byl jediný důvod, proč Jandák do křesla ministra usedl. Proto Jandáka nazval Paroubkovým „osobním ministrem“.

U pojmu „osobní“ stojí za to se pozastavit. Steigerwald si z kritiky Jandáka udělal opravdu osobní věc. Za poslední půlrok bezmála nechyběl týden, aby se do Jandáka kriticky nenavezl. A to zdaleka nejen tehdy, kdy si ministr o nějakou kritiku svým činěním řekl, nýbrž často bez zjevného vnějšího důvodu. Jen proto, aby kritická řeč nestála. Vrcholem této „osobní“ kritiky byl právě Steigerwaldův článek (Topolánek a vláda čtyř, 11.7.).

Steigerwald podrobuje kritice fakt, že se někdo, v daném případě Jandák, stal ministrem více s ohledem na osobní vazbu, než na odbornou kompetenci. Steigerwald ale (záměrně?) opomíjí důležitou skutečnost: ministr je přece politická funkce, musí se v problematice orientovat, ale zásadní věcné a odborné podklady mu připravují náměstci, šéfové odborů, referenti… Ministr obrany nemusí být nutně generál, stejně jako ministr zdravotnictví nemusí mít minulost primáře a ministr kultury nemusí být památkář či divadelní režisér. Pro příklady nechoďme daleko. Jedním z polistopadových ministrů obrany byl Luboš Dobrovský. Jeho vztah k armádě byl jistě mnohem volnější, než je ten Jandákův ke kultuře. Dobrovský byl osobním přítelem presidenta Havla. A přece Dobrovského kvalifikaci pro výkon politické funkce ministra nikdo nezpochybňoval.

A když zůstaneme u kultury, ministrem byl novinář Pavel Tigrid, který byl nepochybně kulturním člověkem, vzdělancem, ale neměl žádnou zkušenost z řízení kulturních institucí. Úplně stejně na tom byl vysokoškolský učitel Kabát či ochotnický divadelník Dostál. Měli kulturu rádi, měli k ní vztah, ale neměli v jejím řízení pražádné zkušenosti. Jandák řídil řadu let filmový festival. V tom smyslu má nejsilnější kvalifikaci ze všech polistopadových ministrů kultury.

Samozřejmě, že dispozice a kvalifikace nemusí být vždy přímo úměrná výkonu funkce a výsledkům práce. To ale Steigerwald nehodnotí, on zůstal na kádrováckém poli: Jandák je Paroubkův „osobní“ ministr. Tečka.

Steigerwaldův článek je příkladem toho, jak se nemá psát politický komentář. Totiž osobně. Z osobních pohnutek, osobními dojmy a s osobním cílem.

(Psáno pro Česká média)