aneb Nepřítel elit, díl druhý

Co by to bylo za měsíc, kdyby se u nás neodehrál alespoň jeden pořádný hon na čarodějnice. Ke konci října byla celkem slušná úroda, kterou klasicky způsobil prezident Miloš Zeman svým seznamem udělených vyznamenání ke státnímu svátku. Svou dávku nenávisti si vysloužili třeba sportovci Jaromír Jágr a Libor Podmol, kteří ve svých disciplínách dosáhli světové proslulosti a vyznamenání si zaslouží. Ale uměřenost, nebo dokonce vyváženost v hodnocení kroků Miloše Zemana nelze očekávat.

Nedávno jsem psal o nepříteli elit – Jaromíru Jágrovi, který to schytal za návštěvu Číny. Totéž teď platí i pro Petra Kellnera, který po letech opět kupuje televizi Nova a další evropské stanice sdružené ve skupině CME.

Přestože šlo o měsíce očekávanou událost, způsobila „novinka“ hysterii, a to zejména u těch, kteří jsou přímými mediálními konkurenty. Je fascinující, že tento aspekt nejenže nebránil všem konkurentům se k věci vyjadřovat, ale nikdo se nezabýval právě tím tento „mediální střet zájmů“ pojmenovat.

Došlo tak k paradoxním situacím, že se kupříkladu v pořadu České televize, tedy v konkurenční televizní stanici, kterou navíc vede Kellnerův bývalý zaměstnanec Petr Dvořák, vyjadřují zaměstnanci dalších konkurenčních médií, například šéfredaktor Respektu Erik Tabery. Ten vyjádřil hluboké znepokojení nad tím, že Kellner nákupem média vstupuje nejen do sféry mediální, ale i do té politické. Jinde jsem zase četl, že čeští podnikatelé skupují média, aby vytvářeli tlak na novináře. Že by byli zahraniční vlastníci lepší nebo že by soukromé médium nevlastnil podnikatel? Otázky, samé otázky. Je to ovšem paradox na druhou, neboť kdo jiný by to měl vědět lépe než právě Erik Tabery, který pracuje pro podnikatele, který dovedl kombinaci nákupu politického vlivu a vlastnictví médií k dokonalosti. V českém kontextu.

Je úsměvné, nakolik jsou vlastně tyto dva příběhy spojité a odlišné zároveň. Stejně jako Kellner podpořil odkaz exprezidenta Klause a sponzoruje jeho zázemí po konci aktivní politické kariéry, tak Zdeněk Bakala se stal hlavním financiérem odkazu Václava Havla. Zatímco u Kellnera se o ovlivňování politiky mluví v mlhavém oparu nekonkrétních podezření (konkrétní je třeba let prezidenta Zemana letadlem PPF), Zdeněk Bakala otevřeně financoval politické strany. A zatímco Kellnerovi, byť můžeme najít v jeho byznysové historii kontroverzní počiny, stále ještě nehrozí, že by ho někdo mohl v místě jeho podnikání lynčovat jako Zdeňka Bakalu, pokud by se vydal na severní Moravu. A to dokonce nejen mediálně, ale možná i doslova a do písmene. No a v neposlední řadě Kellner zatím nedosáhl stavu, aby kvůli jeho podnikání vznikla parlamentní vyšetřovací komise.

Stejně tak by v rámci komplexního přístupu měli třeba právě v pořadech ČT podrobně analyzovat dosavadní mediální expozice PPF nebo lidí s touto finanční skupinou historicky spojených. Došli by minimálně ke dvěma zajímavým případům.

Prvním byl divoký vstup do TV Nova na konci éry Vladimíra Železného, kdy úlohou nového vlastníka bylo otočit trend politického směřování a televizi připravit k potenciálnímu prodeji do zahraničí. Druhým případem byla úspěšná kandidatura Petra Dvořáka na post šéfa České televize, kterou přece také doprovázely divoké spekulace o lobbingu právě ze strany PPF. Nechť diváci, ale i redaktoři ČT posoudí, jestli se pod vedením Petra Dvořáka stala Česká televize nástrojem ruské nebo čínské propagandy, případně hlásnou troubou Václava Klause nebo jeho syna, jak zní nejčastější aktuální obavy ve vztahu k TV Nova.

Dokud v debatě o akvizici Novy nebudou podrobně rozebrány i tyto aspekty, jen těžko se lze ubránit dojmu, že jde hlavně o to „zabít“ Kellnera, nepřítele to našich elit.

Novinky.cz, 4.11.2019