Za prvé: tahle instituce celkem bez problémů funguje a přináší slušné zpravodajství i publicistiku. Jako divák nemám pocit, že by ČT byla pod vlivem nějaké konkrétní politické strany ani skupiny. A nemám dokonce ani pocit, že by žurnalistika této televize byla vůči politikům ustrašená a opatrná. Dokazuje to několik důležitých politických kauz, které v minulých letech iniciovala právě ČT.

Za druhé: jestliže je pravda, že se Rada ČT „urvala ze řetězu“ a zvolila Jiřího Janečka navzdory přání velkých stran (konkrétně ODS a ČSSD), staví to staronového ředitele do doslova unikátní pozice. Může si dovolit začít budovat opravdu nezávislou a sebevědomou instituci.

Svým způsobem je to paradox, protože jestli něco Rada ČT konkurzem ukázala, tak to byla její vlastní nekompetentnost. Bylo by laciné tropit si žerty z Heleny Fibingerové, která se asi zapíše do novodobých dějin jako symbol člověka, kterého okolnosti dostaly do situace, kam nepatří a kterou nezvládá. Ale celý výkon rady působil jako jedna velká anekdota.

Vůbec nevíme, jaká kritéria radní při výběru použili. Zkoumali schopnosti a vlastnosti kandidátů, anebo brali jako důležitější jejich vizi budoucnosti? Z rozhovorů s několika členy rady vyplynulo, že hlasovali pro Jiřího Janečka, protože ten jako jediný už ukázal, že je schopen televizi řídit. No ale v tom případě vůbec nemuseli žádný konkurz na ředitele vyhlašovat. A zapomenut by neměl být ani výrok Dany Makrlíkové, která řekla, že „není přesvědčená, že žena zvládne tak velkou instituci, jakou je Česká televize“. Nechci napovídat feministkám, ale možná by se mohly Makrlíkové zeptat, jak významnou institucí se jí jeví česká veřejnoprávní televize ve srovnání třeba s počítačovou firmou Hewlett-Packard či s vládou Velké Británie. I ty totiž - ve své době suverénně a úspěšně - řídily ženy.

Jinak řečeno: mizerný ansámbl, který vznikl pochybným způsobem (rozuměj politickou domluvou v parlamentu), mohl minulý týden jakýmsi zázrakem zvolit celkem dobrého ředitele televize. Dobrého v tom smyslu, že se vůbec nebude muset ohlížet na zájmy lidí, kteří ho zvolili. To mu navzdory špatně nastavenému českému systému veřejnoprávních médií dává unikátní pozici. Dej Bůh, ať ji Jiří Janeček využije.

V rozhovoru s Lidovými novinami sice předestírá pohádkový příběh „selfmademana“, který se od tahání těžkých žoků dostal k novinářské práci a nakonec až k řízení televize, ale ve skutečnosti kreslí obraz štěstím obdařeného vejtahy. Neví, jak často se stýká s jistým lobbistou („dvanáctkrát do roka, desetkrát do roka, pětkrát do roka“), kolik jako dělník v osmdesátých letech vymyslel vynálezů (někdy „čtyři nebo pět“, o pár minut později „tři nebo čtyři“) ani jaký má vztah k rebelovi ODS Pavlu Bémovi (ale pamatuje si, že ho „viděl ve fitnessu tak měsíc dva zpátky“).

Z Janečka necítíme energii ani touhu vybudovat lepší a kvalitnější mediální firmu. „Ten dort“, jak mluví metaforicky o České televizi, má „jenom rád“. Rozumějme: kdyby ho Rada ČT nezvolila, nebude si z toho nic dělat. Proč taky? „Měl jsem už vyhlédnutou jednu báječnou práci,“ vysvětluje. Možná chce, aby to znělo jako od tvrdého chlapa, ale ono to ve skutečnosti zní lacině a hloupě.

Ovšem vzhledem k současné situaci je možná Jiří Janeček tím nejlepším možným ředitelem. Jeho maminka už ví, že je úspěšný, a kromě toho nemá žádnou další agendu. Bude i těžko odvolatelný, a to i po volbách, protože každá snaha o změnu bude vnímána jako tvrdý a brutální zásah do nezávislosti televize.

Sečteno a podtrženo, Jiří Janeček má šanci být v čele opravdu nezávislého a kvalitního média. Nemusí pro to udělat zas tak mnoho. Nejlépe vůbec nic.

LN, 21.7.2009

Autor je novinář