Tady v Lidovkách mě možná napíšou na černou listinu, přesto přiznám, že když snídám sám, čtu si, co je nového, na displeji svého notebooku. Papírové noviny neodebírám žádné a kupuju si je nejčastěji v pekárně Beruška v Ohrobci, když jedu do Dolních Břežan k Roubasovi na oběd. Pak si taky kupuju noviny v trafice ve vestibulu metra na Budějovické, když jedu do centra.

A to bývaly doby, kdy jsem měl abonované dva deníky a ten třetí jsem si kupoval jaksi nahodile. V těchto dnech na sebe upoutal pozornost Keith Rupert Murdoch, světový tiskový magnát, majitel News Corporation. Patří mu Wall Street Journal, The Sun a také ruské Vedomosti a spousta dalších deníků, všechny samozřejmě s přesahem na internet. Murdoch oznámil, že do roka a do dne přístupy na své internetové deníky zpoplatní. Práce s informacemi je tak nákladná, že si už nemůže dovolit házet výsledky mezi lidi lopatou jen tak, zadarmo.

Je kolem toho povyk v celém mediálním světě. Se zajímavým úhlem pohledu přišel Dan Dočekal na svém webu pooh.cz (ten je zadarmo a není odvozený od žádného papírového deníku, týdeníku, měsíčníku či ročníku). Dochází k závěru, že zajímavá cesta ke zpoplatnění vede přes mobilní telefony a že v tomto směru je hodně daleko iPhone. Četl jsem to zrovna v tu dobu, kdy mi ve Vojanových sadech ukradli bundu a s ní mobil v kapse a musel jsem si namísto svého předpotopního „pádla“ Nokia 6310i koupit nový. Samozřejmě s přístupem na internet. Za ten platím operátorovi. A navíc, operátor přesně ví, kdo si internetové stránky stahuje. Můj mobilní telefon je přesně zaměřený a sledovaný. Operátor nejenže ví, že si stahuju internet, on ví, kde si ho zrovna stahuju.

Je to dobře, nebo špatně, co všechno o mně operátor ví? Podstatné je, že to jinak nejde, vychází to z technické povahy věci, jako vychází z technické povahy věci, že internet je nepostižitelný, a jestliže bude část obsahu zpoplatněná, lidi si najdou jiný obsah nezpoplatněný, ale nejspíš je to nedonutí, aby se vrátili k papírovým novinám. No a protože ty „mobilní noviny“ budou snadno platitelné, budou se rozvíjet. Ovlivní to styl práce – samozřejmě že v mobilu není a nebude prostor pro sáhodlouhé vyprávěnky. Útvar jako Poslední slovo asi zanikne. Budu se muset naučit vyjadřovat v jadrných zkratkách.

Nebude to první změna žurnalistiky, vyvolaná technikou. Televize v podstatě zabila, nebo přinejmenším hodně omezila, obrázkové časopisy. Legenda zvaná Life zahynula, Paris Match a Stern nikoli, ovšem mají svoje webové stránky. Zadarmo. Zatím. Buď jak buď, ani jeden ani druhý týdeník nehrají tu obrovskou roli, jakou hrály v šedesátých letech. Televize je skoro zadupala do země. Ovšem ta skoro zadupala do země fotografickou reportáž. Ta se držela na vysoké úrovni ještě v devadesátých letech, ale dnes už abyste dobrou fotoreportáž hledali v novinách se svíčkou v pravé poledne.

Když začínal internet, lidi se mě ptali na názor, co si myslím, kdy že internet převálcuje klasická média. Odpovídal jsem, že nikdy, a dodnes si myslím, že je skutečně nikdy úplně nepřeválcuje. Ono vlastně nikdy nic úplně nezmizí ze světa, jakmile to tam jednou je.

Vždyť i ještěrky se dodnes vyhřívají na placatých kamenech a vzpomínají na zlatou dobu druhohor...

LN, 10.8.2009