Jiří Sobota přináší v Respektu zajímavé informace k současným americkým nepokojům a pokouší se i o vyvážený přístup. V klíčové fázi se bohužel autor uchyluje k selektivnímu výběru faktů, aby odpovídaly zvolenému jednostrannému narativu.

Autor píše, že „američtí policisté usmrtí každým rokem tisíc Američanů“. Správně při tom zmiňuje, že v mnoha případech je to v sebeobraně či při pronásledování, a též připomíná skutečnost, že v USA je držení palných zbraní mnohem častější než v Evropě. Z výše uvedeného vyplývá, že tedy případy odporu proti zadržení, sebeobrany a pronásledování atd. jsou v amerických podmínkách podstatně náročnější než třeba v českých. Autor v této souvislosti správně připomíná i vysoký počet amerických policistů zabitých ve službě. Později však navazuje: „V kontrastu se zhruba tisícovkou policií zastřelených Američanů stojí skutečnost, že za pochybení bývá ročně obviněno okolo stovky příslušníků policejních sborů a většina navíc stejně vyvázne bez úhony.“ Z textu není zřejmé, zda ona stovka obvinění se týká pouze uvedené tisícovky zastřelených či jiných případů.

Do očí bijící nepoměr?

Z logiky věci předpokládejme, že první varianta je platná. Nicméně bez bližšího kontextu uvedené srovnání stále nepřináší žádnou objektivní informaci kromě vágně postaveného porovnání 100 versus 1000 spolu s názorem autora, že navzdory výše uvedeným skutečnostem je střelba ze strany policie v principu špatná a měla by být v co největší míře potírána, přičemž „důkazem“ zlepšení by, bez ohledu na ostatní skutečnosti, mělo být splnění arbitrárně stanovené vyšší kvóty odsouzených policistů. Tento popis působí v lepším případě jako nazírání na uvedený americký problém „evropskou optikou“ doplněnou snahou o řešení sociálním inženýrstvím, v horším pak jako účelové použití z kontextu vytržených údajů ve snaze pomocí zdánlivě objektivních důkazů zvýšit váhu předem zvoleného a subjektivně preferovaného pohledu na věc.

Odpovědí je v tomto ohledu další část textu, kde autor používá statistické údaje a píše: „Když se ale počet mrtvých přepočítá na etnické poměry společnosti, vynikne do očí bijící nepoměr. Z každého milionu bílých Američanů jich ročně kulkou policie zahyne 12, zatímco v případě Afroameričanů to vychází na 30 z každého milionu. Policisté také míří podstatně častěji na americké Hispánce, těch ročně kulkou policisty zemře 23 z milionu.“ Tímto izolovaně vybraným vyjádřením autor poměrně explicitně deklaruje, že američtí policisté mají sklony zabíjet více černochy a Hispánce než bělochy. Z daného kontextu pak vyplývá a sám autor to dále v textu potvrzuje, že hlavní příčinou tohoto nepoměru je prý převládající rasismus na straně policistů, přičemž autor pomíjí skutečnost, že v řadách policie slouží i „nebílí“ Američané, a to v počtech relativně odpovídajících demografickému složení obyvatelstva, tj. mohou tvořit i většinu (například v okrscích Los Angeles v 2013 bylo 35 procent bílých policistů a 65 procent Hispánců, Afroameričanů a Asiatů).

Jak to tedy je?

K autorem uvedeným číslům by při snaze o objektivitu bylo vhodné doplnit následující údaje. Podle Wikipedie byl v roce 2017 celkový počet obyvatel USA 325,7 milionů, podle tamtéž citovaného censu z toho vychází přibližný počet bílých nehispánských Američanů 200 milionů (61,5 %), hispánských Američanů 57 milionů (17,6 %) a Afroameričanů 40 milionů (12,3 %).

Podle tvrzení autora tedy americká policie zabije ročně 2400 (12×200) bílých nehispánských Američanů, 1311 (23×57) Hispánců a 1200 (30×40) Afroameričanů. I při nezahrnutí usmrcených z ostatních etnických skupin tato čísla naprosto neodpovídají autorem správně uváděnému počtu přibližně jeden tisíc ročně (například celkem 1002 případů v roce 2019). Je smutné, že tento do očí bijící nepoměr zcela devalvuje jedinou empiricky se tvářící část článku, na které autor staví svou další interpretaci událostí.

K příčině tohoto zásadního rozporu se může objektivně vyjádřit pouze sám autor. Nicméně považuji za zajímavé, že autorem chybně uvedená čísla pro jednotlivé etnické kategorie výrazně odpovídají číslům uváděných v oblíbené databázi Washington Post, kde je uvedeno ve třech výše zmíněných kategoriích: 2476 případů ze 197 milionů (tj. uvedeno jako 13 na milion), 902 z 39 (sic!) milionů (tj. uvedeno jako 23 na milion) a v případě Afroameričanů 1298 z 42 milionů (tj. uvedeno jako 31 na milion). V této souvislosti je zajímavým detailem uvedení relativně nízkého celkového počtu Hispánců v rámci obyvatel USA, což je patrně zapříčiněno obtížnou a kolísající definicí této kategorie obyvatelstva, která se částečně prolíná s kategorií bílých Američanů a v menší míře možná i s kategorií Afroameričanů. Z výše uvedeného lze tedy oprávněně předpokládat, že autor přejal údaje za období od 1. 1. 2015 dále a prezentoval je jako údaje za jeden rok.

Manipulace?

Vzhledem k dlouholeté tradici a deklarované integritě časopisu Respekt a profesionalitě jeho pisatelů se mi nechce věřit, že by se jednalo o úmyslnou manipulaci takto primitivním způsobem, nicméně ze stejných důvodů je pro mě obtížně přijatelné i vysvětlení, že se jedná o autorem i ostatními členy redakce nepostřehnutou chybu.

Pokračování příště.

Převzato z webu Konzervativní noviny se souhlasem redakce.