„Německá policie při silniční kontrole chytila velkou rybu Islámského státu,“ takový titulek využil během uplynulého týdne jeden z nejčtenějších internetových webů. Nešlo o nic výjimečného, obdobně psali po převzetí stejných informací z agentur všichni ostatní. Celý problém je v tom, že ve zmíněném titulku jsou dvě chyby. Německá policie nechytila velkou rybu Islámského státu a nebylo to při silniční kontrole.

Zpráva vznikla tak, že policie skutečně zadržela syrského žadatele o azyl, kterého již delší dobu sledovala kvůli podezření ze sklonů k terorismu. Bulvární deník Bild pak zveřejnil spekulaci, že jde o významného teroristu, policisté však tuto informaci vzápětí popřely.

Dezinformace o tom, že se šéfové nebezpečných islamistů prohánějí po německých dálnicích a že policie je dokáže chytit jen náhodou, visí na českých webech dodnes. Ti Němci opravdu nemají nic pod kontrolou, může se obávat Čech, který si zprávu přečte. Nikdo se neobtěžuje s tím, aby dezinformaci upravil, případně uvedl další zprávou na správnou míru.

Na první pohled o mnoho nejde, málokdo si historku o předním bojovníkovi pamatuje. Zmíněná dezinformace však může posloužit jako krystalicky čistý příklad práce tuzemského mediálního establishmentu v oblasti války s terorem. Publikuje se všechno, co upozorňuje na mimořádné nebezpečí dalších teroristických útoků, na nebezpečí, které do Evropy přinesli od začátku podezřelí uprchlíci. Jako by byli novináři placeni spolky antiislamistů, kteří chtějí muslimskou a uprchlickou hrozbou argumentovat v nadcházejícím volební seriálu.

Zřejmě je to ale jednodušší. Ke zmíněné informaci o velké rybě Islámského státu připojily noviny přehled teroristických útoků v druhé polovině července v Bavorsku. „Německo čelilo čtyřem útokům s desítkou mrtvých, k jednomu z atentátů se přihlásil Islámský stát,“ říká jedna věta. To je opravdu hrozné, jaké oběti si vyžádaly útoky těch nebezpečných muslimů, řekne si čtenář. Součet čtyř útoků je opět zavádějící. V jednom případě Syřan zabil kolegyni na pracovišti z očividně osobních důvodů. Jeden z útoků podnikl pravicový radikál a právě on má na svědomí dalších devět životů lidí, kteří se do Německa přistěhovali. Atentátníci inspirovaní Islámským státem nikoho nezabili, i když pět lidí bylo po jejich útocích opravdu vážně zraněno, a přišli sami o život. Přesto novináři, kteří špatně rešeršovali německý tisk, sepsali nepřesné zprávy, a editoři opět neomylně vybrali interpretaci, které nafukuje nebezpečí islamistů a terorismu. Jako by tento problém potřeboval nafouknout.

Pohodlnost nevzdělaných novinářů a snadná výroba článků, které straší občany a přitahují tím pozornost, se zřejmě staly základní charakteristikou práce tuzemských médií. Samozřejmě mohou takového paskvilu využívat různá populistická a extremistická hnutí, to však není účel. Je to doklad neuvěřitelného úpadku mediálního sektoru. Člověk se už z novin ani nedozví, co se vlastně stalo. Třeba by se mohla novinářská obec probudit a znovu začít vyrábět věrohodné zprávy.