Česká televize ve svém pořadu Reportéři ČT z pondělí 13. 8. 2007 uvedla „na pravou míru“ podnikání Marka Dalíka, takto „kamaráda premiéra“. Nemá vůbec cenu komentovat jednotlivé argumenty reportérů, jako „bonbónek“ lze snad jen uvést to, že se v pořadu objevila fotografie zastřeleného podnikatele Mrázka a podnikatele na útěku Pitra, a to absolutně bez logické souvislosti s probíraným tématem.

Závěr tohoto „extradílu“ z kuchyně veřejnoprávní televize byl ale neskutečně skandální. O co šlo? Reportéři ČT připravili dopis premiérovi Topolánkovi s několika dotazy na „nejasnosti“ v podnikání Marka Dalíka. K jejich „překvapení“ jim však na dopis neodpověděl premiér Topolánek, ale ozval se Marek Dalík. V pořadu proto byla vznesena otázka, jak že se jen Dalík k onomu dopisu dostal. A co víc, obsah dopisu Topolánkovi znal dokonce i další člověk.

Našim reportérům ČT, kteří za peníze poplatníků veřejnoprávní televize připravili tento „skvost“, nedošla zřejmě naprosto jednoduchá věc. Dopis se po obdržení adresátem stává jeho majetkem a každý z nás logicky potvrdí, že svou korespondenci můžeme dát přečíst komukoliv, koho známe, zvláště pak, pokud se ho výslovně týká. Reportéři se cítí „uraženi“, že místo očekávané odpovědi premiéra se ozývá Dalík? Pánové, žádná povinnost vám odpovědět přeci českého premiéra nezavazuje. Ale zlatý hřeb měli páni reportéři ještě v záloze a předvedli ho s „plnou parádou“. Zpochybnili českého premiéra co se udržení státního tajemství týče! Jakási mladá dáma na obrazovce našich reportérů obvinila Topolánka dokonce z politické korupce.

Shrňme si proto ještě jednou logiku našich chrabrých reportérů. Topolánek obdržel dopis z České televize, místo, aby se „závazně“ vyjádřil, dal dopis přečíst Dalíkovi. Z toho tedy plyne, dle našich vysoce investigativních novinářů, že tak Topolánek může postupovat i v případě, že obdrží listiny v režimu utajení! Žádný důkaz, proč taky. Stačí si jen „trochu“ vymýšlet.

Česká televize opět prokázala, že za peníze poplatníků dokáže vyrobit publicistický paskvil, jehož informační hodnota je blízká nule. Pořad se stal vítaným nábojem pro střelbu na premiéra těm, kterým se na Topolánkovi cosi „nezdá“. Je celkem jedno, co. Vždyť „na každém šprochu je pravdy trochu“. Skutečně seriózní médium by se však do takto koncipovaného pořadu nemělo pouštět. Pravdu mají proto ti, kteří o českém mediálním prostoru hovoří s despektem jako o „bulvarizovaném“.