Máte se sebrat, jít do lékárny a koupit si sadu roušek, případně několik balení antivirových léků? Toť otázka. Nedá se vyloučit, že na vás okolí bude hledět skrz prsty. Ale zrovna tak se nedá vyloučit, že to vám i vaší rodině zachrání život. Co tedy máte udělat? Hlavně nehledejte radu u expertů.

Zdravotní experti ve Světové zdravotní organizaci i v jiných institucích jsou znepokojeni mimořádně rychlým šířením viru a varují před jeho možnými mutacemi. Ale zároveň si pochvalují, že lidstvo nebylo na případnou pandemii nikdy v minulosti připraveno tak jako dnes. Šéfka WHO Margaret Chanová ve svém prohlášení řekla, že poprvé v historii můžeme sledovat „vznik pandemie v reálném čase“. Jenže k čemu nám to je?

Média nabízejí přesná data, někdy i v úchvatné podobě. Můžeme pozorovat šíření viru v tabulkách, grafech i na mapách Googlu. Ale tak nějak z nich nedokážeme dojít k žádnému závěru. Média se chovají standardně, skoro jako podle nějakého vzorce. Událostem spojeným s šířením chřipky věnují maximální pozornost. Každá nová zpráva se okamžitě objevuje na titulních stranách novin, na webových serverech i televizních obrazovkách. Ale média zároveň situaci relativizují, když šíření viru přirovnávají k předešlým epidemiím (SARS či ptačí chřipky), případně počet nakažených srovnávají s počty pacientů, kteří ročně onemocní běžnou chřipkou. Nepochybně se chovají vyváženě a nestranně, jak jsou zvyklí třeba ze zpravodajství o politice.

Podtrženo a sečteno to znamená, že se dnes konzumenti médií dozvědí o šíření viru úplně všechno.

Ale nedozví se to podstatné, co by chtěli vědět. Jak reálné je riziko? Nebo úplně jednoduše: mají si ty roušky dopředu koupit, anebo nemají?

Možná to jen ukazuje, jak média ztratila schopnost informovat o tom zásadním.

V tomto případě je to zřejmé.

Když jde o naše zdraví, nebo dokonce o život, nezajímá nás vyvážený a pestrý mix názorů. Chceme autoritativní analýzu založenou na faktech. Chceme vědět, co máme dělat. Ale médii vytvořený systém expertů (ať skutečných, nebo v uvozovkách) nám ji nedodá. Ostatně jedno velkolepé selhání ekonomických a finančních expertů jsme viděli nedávno, kdy drtivá většina z nich neměla byť jen tušení o přicházející ekonomické krizi. Ale nepoučili se z toho. Už se oklepali a znovu jedou ve svých starých kolejích. Například ve čtvrtek v poledne dělal moderátor Radiožurnálu rozhovor se známou analytičkou Markétou Šichtařovou. Mluvila povzbudivě o tom, že se hospodářská krize „překulila za svou polovinu“ a že příští rok na jaře lze čekat výrazný pokles nezaměstnanosti. Pak řekla: Leda by propukla nějaká „zásadní, velká, drtivá a smrtelná pandemie chřipky“. Pokud by k tomu došlo, pak by se optimistický scénář „posunul o celý kvartál dopředu“, a že by propad ekonomiky byl vyšší, tak zhruba „o dva až tři procentní body navrch“.

Přijde mi to fascinující. Nemám nic proti paní Šichtařové, ale uvádím to jako krystalický příklad expertního blábolení. Co to vůbec vymyslela za rovnici? Na jedné straně má něco „zásadního a drtivého“, na druhé pak konkrétní číslo, tedy dvě až tři procenta. Když je něco „drtivého“ nebo „zásadního“, neznamená to nic. Může to být tisíc, milion i miliarda obětí. To všechno jsou odhady, které jsem v minulých dnech slyšel, to zase od jiných expertů. Dospět odtud ke konkrétním datům, jako jsou dvě nebo tři procenta ekonomického růstu, je komické šarlatánství.

Média nám dodávají experty, protože to od nich očekáváme. Nic nás neděsí víc než nejistota. Problém je v tom, že experti nám nedávají nic, co by se byť jen vzdáleně jistotě blížilo. V dnes již klasické práci z roku 2004 to prokázal psycholog Philip Tetlock z univerzity v Berkeley. Zhruba dvacet let sledoval předpovědi 300 akademiků, ekonomů, politologů a novinářů. Vyhodnotil více než 82 tisíc konkrétních předpovědí a zabýval se i tím, jak se jejich autoři poučili z toho, nakolik a zda vůbec se tyto předpovědi vyplnily. A co zjistil? Že v průměru jsou stejně úspěšné, jako kdyby o výsledku rozhodovala náhoda.

Chcete vědět, jestli si koupit roušky a léky do zásoby? Hoďte si korunou.

LN, 2.5.2009