Neviditelný pes

MÉDIA: Hnědý, nikoliv zelený Bursík?

1.3.2010

Informace o lukrativní spolupráci Martina Bursíka s Mosteckou uhelnou zaujala řadu médií a dokonce přivedla do sporu Lidové noviny a Respekt, který Lidovkám vyčítá, že si informace neověřily z více zdrojů. Spory se pak vesměs vedou o to, zda Bursík radil, jak prolomit limity, či nikoliv. Opomíjeny jsou další zajímavé aspekty této kauzy.

Je celkem jisté, že s prolomením limitů Bursík nepomáhal a ani tomu nic nenasvědčuje. Potenciálně by se tím zdiskreditoval ve své životní roli a ohrozil svůj byznys. Dále, Bursíkovo osočení premiéra je pochopitelně i útokem na těžaře, protože každé „korupční jednání“ má dvě strany. Pokud by se Bursík v této věci skutečně namočil, těžko by se pak choval ke svým obchodním partnerům tak neloajálně. A konečně, Bursíkovu čistotu potvrzují i chápavé reakce ekologických aktivistů, kteří o jednom ze svých přirozených lídrů nezapochybovali.

Daleko zajímavější je to, jak Bursíkova spolupráce s těžaři vypadala. Ze zveřejněných informací si lze udělat takovouto představu: Bursík se (zřejmě několikrát) osobně setkal se zástupci společnosti a ústně jim poreferoval o novinkách a trendech v ekologizaci jejich předmětu podnikání. Nevznikla žádná písemná studie a podle všeho neexistují žádné zápisy z těchto schůzek či porad. Snad jen konzumace chlebíčků probíhala způsobem obvyklým pro celkem zásadní jednání obchodních partnerů, na která svědčí cena poskytovaných služeb.

Že by těžaři nedisponovali lidskými zdroji schopnými si tyto zřejmě veřejně přístupné informace vygooglovat? Nebo se jedná o firmu mimořádně přívětivou k dodavatelům, skutečný ráj pro konzultanty? Možná. Působí to ale i tak, že se společnost pokusila Martina Bursíka vytěžit. Paralelně přece radil i Ministerstvu životního prostředí. To jen zdánlivě není střet zájmů, protože zájmy těžařských firem obvykle nebývají komplementární se zájmy tohoto ministerstva. A nebo si prostě jen hodlala naklonit důležitého hráče ekologické scény nákupem nepodstatných služeb za příznivou cenu (pro něho). To se může vždycky hodit.

Osobně si takhle nějak představuji pokus o korupční jednání, jak o něm mluvil Bursík. Neúspěšný pokus. Bursík si sice peníze od těžařů rád vzal, ale „nezaprodal se“, o čemž svědčí jejich reakce. Připravil jim velké zklamání; dopadli jako pověstní horničtí učni, co nechtějí slevu zadarmo.

Vedle nich nevychází z kausy dobře ani Bursík, protože jeho jednání vykazuje jisté známky bezskrupulóznosti. Řadu lidí též asi utvrdil v názoru, že poradenství je pouhá kamufláž pro pochybné transfery peněz, za což mu jistě budou ti, kteří poskytují poradenství v plnohodnotném smyslu slova, vděčni.

Dobře si nevedl ani Respekt. Podařilo se mu odvést veškerou pozornost k tomu, že těžaři vytáhli na Bursíka informaci cíleně jako pomstu. To je sice pravda, ale nepodstatná. Respekt se určitě také dostává k řadě zajímavých informací tak, že se někomu zrovna chce se o ně podělit s jeho redaktory. Smysl také nedává požadavek, aby LN ověřily u dalšího zdroje (jakého?) to, že záměrem těžařů nebylo dostat z Bursíka i informace o tam, jak by se daly zrušit limity.

Pokud jde o tvrzení těžařů, že, cituji „… bylo to velmi kvalitní. Radil nám v projektu vysídlení Horního Jiřetína a Černic, aby nedošlo k podobné situaci jako při vysídlení Libkovic…“, je na první pohled zlovolné. Bursík by ho mohl snadno vyvrátit, kdyby předložil třeba detailní zápisy z porad jako důkaz. Není důvod se domnívat, že by je LN nezveřejnily.

Respekt také projevil nebývalou míru pochopení. Šéfredaktor v souvislosti s touto kauzou píše, že „těžko vidět v obecné rovině problém v tom, že někdo pracuje pro soukromou společnost“. Opravdu se v tom příběhu nerýsuje i něco jiného? Připomeňme nedávný článek Respektu o tom, jak nijak zvlášť placený státní úředník, řídící agendu výstavby dálnic, pořádal oslavu svých narozenin za statisíce. Zdrží se snad napříště Respekt publikování takových informací, protože „lze těžko vidět v obecné rovině problém v tom, že někdo slaví svoje narozeniny“?

Jediné, co Respekt Bursíkovi vyčítá, je to, že za mnoho peněz nedokázal dosáhnout nějakého ekologického výsledku, a ptá se ho, proč do toho tedy šel. To je, myslím, celkem jasné: šel do toho jako podnikatel ve snaze dosáhnout zisku a byl velmi úspešný. Nejednalo se o žádné misijní působení. Koneckonců, těžaři si platby za Bursíkovy konzultace určitě dali do nákladů, jakožto výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů. Nebo ne?



zpět na článek