26.11.2020 | Svátek má Artur


MÉDIA: Hledá se kdo? Gauck určitě ne!

20.4.2011

Prý se hledá Gauck. Východoněmecký teolog a morální autorita. Viz Gauckův úřad (naleznete pod Úřad spolkové zmocněnkyně pro spisy Stasi). Že aby vymetl ten Augiášův chlév v který se proměnila česká politika Tvrdí to pan Kamberský v sobotních LN 16. 4. 2011. Pan Kamberský asi myslí, že coby morální autorita by Gauck jaksi mohl zapůsobit.

A jak by asi působil? My také máme Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a je nám to platné jako mrtvému zimník. A ve rvačce o ovládnutí ministerstva vnitra je to už vůbec na nic. Vnitro se do téhle šavlovačky a nechutné rvačky dostalo v zásadě jako Pilát do kréda, tedy nechtěně a zpočátku nezaviněně. Dneska už v tom sice funguje na plné pecky, ale nezačalo si.

Začaly to dvě skupiny lidí. Prvními byli politici a na ně napojené různé "vlivové skupiny", což prosím nemusí být jen někteří podivní čeští milionáři. Ale třeba zahraniční tajné služby, které řádily na začátku v ČSFR jak černá ruka. Pak různé mafie kriminální i finanční a podobně, platící si "své politiky".

"Obrozené" ministerstvo vnitra nejprve vedl mimořádně manažersky neschopný Jan Ruml, za Havla nevyměnitelný, který se vyznamenal tvrzením, že u nás žádná zahraniční mafie není, a to v době, kdy tady ruské a jiné mafiánské skupiny pořádaly sjezdy.

U Klause byly tyhle věci údajně "pod rozlišovací schopností".

Druhou skupinou jsou novináři. To tak nějak cudně pan Kamberský zamlčuje. Ptáte-li se, proč to psaní nepošlu rovnou jemu, konstatují, že se obávám, že bych dostal odpověď "že se tento materiál právě nehodí". Tož tak.

Novináři všude na světě šmejdí po všech senzacích a mnohdy jsou výsledky jejich práce pro stát a demokracii zásadní. Tedy kladně zásadní. U nás je tomu nějakou dobu už přesně naopak. Tisk se stal výrazně dezintegrující a rozkladnou částí politického života.

Záměrné a hromadné prolnutí tohoto politického a morálního hnusu můžeme klást do doby, kdy Miloš Zeman ovládl ČSSD a stal se předsedou vlády. (I když už od "sarajevského atentátu" na Klause a jeho údajné švýcarské vily bylo hezky našlápnuto.) Jeho "protégé" Gross následně obsadil ministerstvo vnitra, vyhnal nové a vyškolené popřevratové policisty a předal vládu starým esenbáckým a estébáckým kádrům. Když pak "unikly" či byly "objeveny" - tedy byly někým od někudy ukradeny či zhotoveny - neveřejné a tajné informace, Zeman je využil, použil a dal najevo "že mu to nevadí". A dokonce si je např. v operaci "Olovo" sám objednával. A tisk, vědomý si "krytí seshora", se do skandalizace, lhaní, "odstřelování lidí" atd. pustil s nadšením.

Lidé s přístupem k tajným informacím či schopní je vyfabrikovat zjistili, že jsou tyhle věci velice dobře prodejné. A prodejné beztrestně. Prodají je tedy politikům či vyrobí na jejich objednávku - jistěže ne zadarmo, že - ti je přihrají spřáteleným novinářům. A ti z obojího vyrobí záměrnou desinformaci (komunisté měli na výrobu desinformací v Dejvicích celý úřad). Stačí to šikovně v novinách "vykřičet". Informace se pak propojí s desinformací, vyvolá se dojem a ten se přebije jiným dojmem z jiného skandálu a pošpiní se i ten nejčistší. Tu nejdůležitější práci, to rozšíření, zajistí prodejní minnesaengři a najednou tady máme skutečnost, z které jakoby sám Karel Kryl bral své verše:

"Tak jenom pojistit a nechat zadní dvířka,
hrát dvojí, trojí hru a o čtvrtou se snažit,
bambitku odjistit a dožíti se zítřka,
vždy státi na výhru a zmrtvýchvstání zažít.

A tak politici i novináři společně pějí:

Toť láska nevlídná jak slina na šátku,
doba je neklidná a touha na splátku,

S úsměvem mudrce si vlastní kapsu plnit,
dát ruku na srdce a jako had se vlnit,
rozmlouvat o právu a bezprávím se živit,
nadávat na slávu a pro slávu se křivit.

Jak se tahle hra hraje a kdo je tím minnesaengrem špinavých písní a slov, rychle pochopili všichni zaměstnanci policie, státních zastupitelství, soudů, ministerstev, finančních úřadů, BIS a vojenské tajné služby. A navíc zjistili, že je tento obchod beztrestný. Jakýkoliv pokus naivků a nedůrazné zkoušky některých úřadů zabránit těmto desinformačním hrám vždy zvednou vlnu řevu… od novinářů a různých politických pomatenců a kavárenských idealistů o "neomezené svobodě" tisku. Přičemž, jak i oni vědí, žádná neomezená svoboda neexistuje. Hranice každé svobody končí tam, kde začíná hranice svobody někoho jiného. Tento fakt ovšem oni odmítají z údajně "vyšších morálních důvodů". Ve skutečnosti politici, novináři a intelektuálové z "lžipravdy" bezostyšně těží. Slávu, peníze a moc.

Nejdůležitější však nejsou ani politici, ani prachsprostí zloději informací, ani skupiny hrající tajné hry. Základem všeho marasmu, v kterém jsme, je ochota českých novinářů tuto špinavou hru hrát pod prapory "svobody a demokracie". Ačkoliv právě ty špiní a ničí. Bez tiskovin, hrajících mediální politické hry a tyjících z nich, by byli politici i zkorumpovaní pracovníci justice a tajných služeb nahraní.

Stačilo by, aby se naše noviny začaly chovat civilizovaně a novináři vypudili ze svých řad naprosto morálně pokleslé a prodejné jedince. Jenže když ony se ty špinavosti a lži tak dobře prodávají, co?! A taky tu rozkoš moci, že? Dovedu si představit to nadšení a vnitřní uspokojení novinářů ČT, když mohli Klause zničit a dehonestovat. Ta obludná touha po tom stát na výsluní, ať to stojí co chce. Klause, když "balí pero", se nezastávám, to byl skutečný úlet. Ale jestliže je někdo, s prominutím, takový idiot, že nechápe, že v mediálním věku tahle "srandička" poškodí každého obyvatele ČR, "toho státu, kde krade i president", tak je to nebezpečný psychopat či sociopat, že nemá co v mediích dělat. (Sociopat je dle Diagnostického a statistického manuálu duševních chorob osoba totálně pohrdající city, pocity a právy jiných osob).Anebo je to maniakální egoista nechápající dosah svých činů. Čím víc se mediálně hrají hry a svrhávají vlády, po mediálních kampaních jsou policií lidem ostentativně nasazována "klepeta" za účasti TV kamer, aby pak byli za půl roku propuštěni, atd atd. je marné shánět nějakého Gaucka. O něm by byly české noviny za chvíli plné třeba poznámek, že je to vlastně kněz a ti jsou vlastně všichni pedofilní, že, a že Joachim Gauck byl v roce 1965 zkoumán odborníky (ze Stasi), zda je jeho duševní stabilita normální, a že byl veden "ve spisech Stasi" (byl na něj "veden" dokument). A tak by byl slavný J. Gauck rychle v pr…… víte kde. Takže Gauck to nevyřeší.

Já bych ovšem měl jednoho kandidáta. Anebo někoho podobného. Jeho jméno je J. Edgar Hoover. Postavil se do čela FBI v roce 1924, ve svých devětadvaceti, a v této funkci vydržel až do smrti v roce 1972. Novináři, zvláště levicoví, jej nenáviděli a on je nazýval šakaly, ale reorganizace FBI byla jeho velkým úspěchem.

On to byl, kdo zastavil ovládání USA organizovaným zločinem za vlády Franklina Delano Roosevelta, mimo jiné při řešení následků po zavedení idiotského zákona o prohibici, který hrozil ve svých důsledcích zničit americkou společnost. Takovýchto idiotských zákonů my dnes máme přímo přehršle a mnohé z nich jsou podhoubím ekonomického i obyčejného zločinu. Hoover byl prostě policista. Dokázal zabránit infiltraci nacistů do země a do politiky (to bychom potřebovali dnes také), bránil demokracii i proti "antikomunistickému" šílenci McCarthymu.

Takže, chceme-li se z toho maléru vymotat, potřebujeme presidenta (tedy u nás předsedu vlády), který bude mít odvahu někoho takového najít a sílu ho udržet. Musí jmenovat někoho, kdo dokáže všem těm zlodějům dokumentů a mediálním podvodníkům, že zákony platí i pro ně. A půjde i po těch politicích, co se s těmihle grázly kamarádí. Téměř jisté je, že do "tepláků" by pak šlo i jisté množství novinářů. Ne za investigaci, ale za porušování zákonů.

Stačí jen někoho takového najít. Takže, hledejme nového a skutečného šéfa české FBI a na Gaucky zapomeňme.

Obávám se, že tenhle nápad nebude mít mezi novináři kladnou odezvu. My jsme se dostali už zase do situace, kdy ti, co by měli vládnout a hlídat demokracii a vytvářet slušný stát - politici, ale hlavně novináři, ti údajní "hlídací psi demokracie" - se chovají spíše tak, jak to napsal Karel Kryl:

Nemíti skrupulí, když o náš prospěch běží,
mít na rtech vyznání a pod jazykem hada,
být silným po vůli a říkat, že nám leží
na srdci poznání, a bát se říci "zrada! "

P. S. A obavu Ondřeje Neffa z včerejších LN, že kdyby se tak nechovaly velké noviny a televize, že je převálcuje internet a bulvár, pokládám za liché. Většina blogerů je dnes čtena právě proto, že je proti většině novinářů nadhledem, solidností informací a obyčejnou slušností o dvě třídy výš. A to se netýká jen naší republiky, ale celého bílého (to se nesmí říkat), tak "západního" světa. O Rusku, Číně a muslimských státech nemluvě.

Je jen otázka, kdy se změní staré heslo "Lže, jako když Rudé právo tiskne" na heslo "Lže jako novinář".

P.P.S. Když jsem to psal v zapadlé horské vesničce u německých hranic, tak jsem čestné slovo netušil, že bude Kubice jmenován ministrem vnitra. A teď poslouchám, jak postižení vyjí jak šakali.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.