Internet obsahuje tolik seznamů čehokoliv a kohokoliv, že jejich existence de facto nikoho nezajímá. Jenže novinový titulek Po internetu se šíří seznam..., to je bomba. Včera ráno s ním vyrukovalo Právo, k polednímu už tvořil oporu domácího dění více zpravodajských serverů. Odkud ta pozornost? Inu odtud, jde totiž o seznam Židů v české politice. Fabulovaný, starý, leč neomylně pořád atraktivní.

V zemi, kde ještě žije dost lidí s číslem vytetovaným v Osvětimi, je pozornost k takovému seznamu pochopitelná. Vždyť ani ti, kteří v rámci „konečného řešení“ vyletěli komíny krematorií, nebyli vybíráni náhodně, nýbrž pěkně byrokraticky - podle soupisů. Takže místo zlehčování seznamů jsou na místě otázky adresované policii. To snad pochopí každý, ale Právo - a přesně po něm ony servery - postupuje v obráceném gardu? Odpověď z Policejního prezidia otiskne v posledním odstavci, zato pár „pikantních“ jmen hned ve druhém, na titulní straně. Pro inspiraci?

Má vůbec smysl s takovými publikacemi bojovat, šíří-li se po internetu, navíc z americké domény chráněné prvním dodatkem tamní ústavy o absolutní svobodě slova? Ta otázka byla živá před sedmi lety, když Michal Zítko vydal nekomentovaný překlad Hitlerova díla Mein Kampf. A jedna z odpovědí zněla takto: úplná kontrola internetu není v demokracii možná, ale nenabízejme veřejně „bibli nacismu“, něco, co symbolizuje praxi třetí říše a protektorátu. Podobná odpověď se nabízí i dnes. Jsme-li součásti světové počítačové komunikace, podobné seznamy z ní nevytěsníme, ale neprezentujme v novinách ukázky soupisů jmen, něčeho, co symbolizuje praxi nacismu. Byla by snad bez těchto ukázek zpráva zkreslena, ochuzena?

Nebezpečí recidivy antisemitismu se nezdá moc velké. Nahlédneme-li do internetových debat pod články o seznamu, zhusta vidíme nadávání na Klause. Skvělé, řekne si optimista, nadávat na Klause je lepší než chystat pogrom, jenže tahle euforie zakrývá jednu důležitou věc - tu navenek neškodnou rétoriku inspiroval titulek „seznamy Židů“, ten je atraktivní. Daly by noviny na titulní stranu jména ze „seznamu Maďarů v české politice“? Latiníci takovému závěru říkali quod erat demonstrandum, to se mělo dokázat.

LN, 21.8.2007