Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Novinářům jde

nejen o vyhledávání senzací, oni se je snaží přímo vytvářet. A za 1 mega zlikvidují kohokoliv, jak se mi onehdá jeden od novin chlubil.

Řeči, navíc blbý jak tágo.

to, že novináři klesli až do samé žumpy

mě nepřekvapilo a ani nemám potřebu si tyto tiskoviny kupovat, ačkoliv jsem si tu MF Dnes v minulosti kupoval a byl to pro mne zdroj informací. To, že jsem ji přestal kupovat nastal, se skutečností, že klesla hodnota jejich tištěných informací a zhlédli se v bulváru.

Tak jen tak dál páni novináři v MF Dnes a ten pokles nákladu Vám ze srdce přeji.

přidávám se

k řadě poděkování za přesný článek. 

Velmi děkuji,

už jsem si myslela, že se na špinavými praktikami novinářů, úředníků, nad fízlováním, odposloucháváním pohoršuji sama. Díky za povzbuzení.

Co je šeptem, to je čertem, říká jedno přísloví.

 Za druhé, politik nemá co kušnit "mimo záznam" , potom své výplody popře a novinář je za blbce.  Jestlipak jste si paní Moravcová všimla, že se nejen v parlamentu a senátu stenografuje, doslova, ale i nahrává? To je také šmírování? Kdo přistoupí z novinářů na hru "mimo záznam " je stejný pletichář, jako onen politik pletichář.

Zbytečné vyhrocnení

Chápu rozhořčení novinářů nad porušením "základních žurnalistických pravidel", proti kterým je argumentováno "veřejným zájmem". Nicméně akce Respektu má důsledky, proti kterému teď už těžko něco nadělají:

neexistuje něco jako záznam "off-record" - každý takový slib může novinář porušit, pokud to bude považovat za "veřejný zájem", nebo prostě své právo (či povinnost) informovat.

Re: Zbytečné vyhrocnení

Nevím, co je to novinářská etika a nevím, co na to zákon, ale jedno je prosté - když řeknu, že něco nenahrávám, a přitom to nahrávám, tak lžu.

Můžete si klidně obhajovat různé milosrdné lži a lži v zájmu státu a lži v zájmu strany a lži v zájmu vlastních koulí a peněženky (ono "zapírat, zapírat, zapírat") - pořád je to lež.

A věřte mi, že dokážu rozlišit mezi lhaním za účelem pořízení exkluzivní nahrávky a mezi "to bude dobrý" někomu, kdo má v těle poslední decku krve.

nelze než souhlasit, ...

... že nahrávání rozhovoru bez souhlasu druhé strany je nezákonné a celý styl novinařiny založený na tomto typu fízlování je v podstatě zhoubný (ostatně i v otevřených zdrojích se dá ledacos s trochou fištronu najít, jenom to dá holt víc práce). Na druhé straně v tomto konkretním případě šlo asi o následující: p. poslanec chtěl nechat cosi prosáknout do medií a zároveň mít otevřená zadní vrátka typu "já nic já muzikant, to musel bejt někdo jinej" (což se nakonec  v kontaktu s bezpečnostní agentůrou může docela hodit). Těžko si představit, že ta redaktorka bude tak tupá, že si nebude bez nahrávky pamatovat slova "Bárta mě podmaznul". Pokud by Škárka opravdu nechtěl, aby se to zveřejnilo, težko si o tom bude s novinářem on či off record vůbec povídat. Korektním přístupem by v tomto případě asi bylo zveřejnění této informace bez uvedení zdroje, ale že nakonec celou věci pomocí záznamu celou věc Škárkovy omlátili o hlavu mě venkoncem v případě takovéto evidetní kreatúry ani moc nemrzí. Jiná věc je , že pokud se bude každý každého neustále odposlouchávat či nahrávat, vracíme se zase zpátky tam, kde už jsem jednou byli (čili do situace, kdy se každý bojí otevřít hubu)      

Snadná Kořist

 Před časem se tehdejší novopečený  poslanec jménem Kořistka svěřil jistým novinářům pod slibem mlčenlivosti, že jistý lobista jménem Dalík a jeho kumpán jménem Večerek mu nabídli výnosný obchod. Měl tehdy  za post velvyslance kdesi na Balkáně a několik milionů všimného do vrecka  pomoci  "položit" tehdejší vládu. Chudák netušil, že důkazů v podobě nějaké nahrávky zmíněného návrhu nemaje, stane se (nomen omen) snadnou kořistí spřátelených institucí. Skončil  před soudem, obžalován z křivého nařčení a měl za poškození cti zmíněných dobrodinců lidstva zaplatit každému jeden milion. Novináři totiž pochopitelně slib nedodrželi a Kořiska si tím naběhl na vidle. Dnešní Kořistkové se po zmíněné zkušenosti už chovají jinak. A byli by blbci, kdyby to nedělali. Pokud chcete někomu dokázet že lže, není nic jednoduššího než  si jeho lež nahrát. Jako důkaz před soudem by ta nahrávka určitě moc platná nebyla, ale alespoň by to tehdy Dalík a spol neměli tak jednoduché. Mám na mysli nahrávky rozhovorů, kdy nahrávající je jedním z aktérů. Nahrávky z ložnic pochopitelně jsou o něčem jiném. Morální to asi moc není , ale že by lhaní bylo morálnější, toť otázka, kterou si musí každý vyřešit sám. Pokud veřejní činitelé placení z peněz daňových poplatníků při jednáních lžou, jedinou možností jak to dokázat je si je nahrát. Jinak si budou myslet, že mají na lhaní právo. A že si to už myslí , na to můžete vzít jed.

Re: Snadná Kořist

vy vůbec netušíte o čem ten článek je. Fízloňko.

pane Adlere, dík za

přesné hodnocení našich současných novinářských šmoků. Jen jste opomenul jejich tuzemský zářný vzor, totiž Jiřího Stříbrného a jeho plátek. Myslmí, že by se srovnání s ním oběma pánům náramně líbilo. Oni jsou totiž skálopevně přesvědčeni, že konají obecné dobro a že jsou to oni, kdo jsou přeurčeni k činům nevídaným, které zachrání lidstvo před zkázou. (Přitom se ovšem, až na vzhled, ze všeho nejvíc podobají polopomateným šantalům se zeleným kšiltem, klotovými rukávy a prsty od inkoustu, jak si z toho kdysi dělal srandu Karel Poláček.) Téměř by se dalo říci, že novináři jsou nejhorší škodná doby postmoderní.

Jojo, ,škodná,, říkají umazaní od srágor a političtí defraudanti.

ono pravdivě nestranné informování je, jak vím z vlastní půlstoleté zkušenosti, mnohem složitější než vytváření zbrusu nových skandálů ve veřejném zájmu.

moc pěkně napsáno

dáky za článek

přidám něco, co se jeho obsahu jen dotýká, ale přesto :

Před jistým časem se investigativní journalisté rozhodli dát po svém do pořádku české zdravotnictví. Nacštěvovali různá zdravotnická zařízení, především nemocnice, převlékali se tam do bílých plášťů aby předstírali, že jsou personálem a kradli zdravotnicjkou dokumentaci. Také předstírali, že jsou nemocní a v noci žádali péči, aby při tom objevovali, že doktor ve dvě ráno je neoholen a oděn v tričku a dopouští se dalších nešvarů.  Prováděli i dalš,í podobné alotrie. Pak zvěřejnili svou kořist a čelní politikové jim tleskali a žádali je o pokračování v takové činnosti, kterou označili za společensky prospěšnou.

Byla to taková hloupá drobnost, nebýt toho, že skutečným cílem bylo nalezení sensačních sdělení veřejnosti a prostředky k němu byly nečestné.  Nyní, když totéž oni journalisté užívají k těmže cílům, jen zaměřeným na politiky, se tito nahněvaně čílí.  Možná, kdyby už  tehdy někdo těm investigativním jounalistům sdělil, že takto ne, dali by si pozor a drželi se své profesní etiky. Jenže nesdělil, ba přistižení při prohřešku byli potrestáni a mnohé aktéry - journalisty, politiky i sledovatele médií - zasáhla psí radost z průšvihu druhých v duchu neofekalistické teorie o srandonu a průseronu.

Podíl médií na kultuře národa je značný. Jakkoli jsou mediální produkty odrazem zájmu společnosti,  jsou i odrazem mravních principů, kterými se journalisté řídí. Zdá se, že z nemravnosti stal se jim obyčej a nikdo si už ani neuvědomí co jsou  neřesti. Proto je dobře, že se tu a tam objeví článek, za který děkuji.