Velmi emotivně pro ČTK (přetiskly např. LN 6.12.) prohlásil režisér a producent Fero Fenič, že jeho společnost Febio nejspíš zkrachuje díky zpackané digitalizaci. Febio produkuje především dokumenty a vybrané zábavné pořady a prodává je napříč privátem i veřejnoprávním sektorem. Zjara dostalo Febio jednu ze šesti licencí k digitálnímu televiznímu vysílání. Následkem čehož, jak i Fenič píše, jiné privátní televize, Nova a Prima, začaly vnímat Febio jako konkurenci a přestaly od ní její produkci brát. Jenže stalo se, že Městský soud v Praze licenční řízení zrušil a Febio se ocitlo (otázkou mimo tento komentář je, nakolik dočasně) bez licence – tedy ve svém původním postavení dodavatelského producenta. Fenič si stěžuje, že dnes je jeho produkci ochotna brát pouze Česká televize, což jeho rozjetou firmu zřejmě neuživí, pročež ji bude muset zavřít.

Tyto Feničovy stížnosti mají v sobě něco pravdy a něco pohádky. Pravda je, že Febio, stejně jako dalších 5 subjektů, kterým Rada pro rozhlasové a televizní vysílání přidělila licenci, je vystaveno po onom soudním verdiktu do situace, kterou si nezavinilo. Febio ani další licencoři nejsou tvůrci nejasných kritérií, podle nichž se v tuzemsku rozhoduje, a to jak ve správní, tak soudní sféře. A je také pravda, a mnozí na to už dlouho upozorňují, že díky tomu soudnímu rozhodnutí může republika přijít o dost peněz v arbitrážích, které proti ní mohou licencoři (úspěšně, protože po právu) vést. Potud dejme Feničovi a jeho nářku plně za pravdu.

Jiná věc jsou důsledky pro samotné Febio. Fero Fenič přece dobře musel vědět, a bylo to jeho podnikatelské riziko, že když půjde do tendru o digitální licenci, nutně začne být soukromým sektorem vnímán jako konkurent, už ne jako pouhý dodavatel programů. Nemůže se tedy divit, že to nastalo a Nova s Primou od něj nechtějí kupovat jeho pořady. Dá se totiž předpokládat, že ani případná neúspěšná účast Febia v tendru na digitální licenci by nezůstala na vztazích s Novou a Primou bez odezvy. Proto není na místě stěžovat si, že tato fakta připravila Feniče o zakázky. Jak říkám, to je podnikatelské riziko a to nese každý sám. Je spojeno s rozhodováním a to je vždy buď anebo.

Kromě toho, jak sám Fenič píše, zbývají mu zakázky od České televize. Potíž prý je, že v ČT jde programování velice pomalu a od objednávky k realizaci trvá i rok. Což rozběhnutou firmu jako je Febio může přinejmenším zbrzdit. Ano, ale… Fenič jako by zapomněl, že není tak dávno, kdy byl na ČT téměř plně odkázán. Kdy své produkty včetně hodně komerční Cestománie prodával víceméně monopolně na veřejnoprávní obrazovku. Vrací se tedy do starých kolejí. Pravda, jsou asi užší než ty, na něž si zvykl u privátu. Také je tam (možná, to jen spekuluji) v oběhu méně peněz. Nicméně racionální podnikatel firmu zeštíhlí, zjednoduší, sníží produkci, zlevní jednotlivé fáze produkčního procesu, propustí část personálu, ale neodpíská ji při první bouřce. Už proto, že do psychiky podnikatele nutně patří optimismus. Podnikatel je ze své podstaty založen na víře, že bude líp. Jinak by nepodnikal. Na to je to příliš psychicky zátěžová profese.

Však to všechno Fero Fenič dobře ví a Febio zcela jistě nezavře. Jen nám tak trochu vyhrožuje, co by, kdyby. Zpackaná digitalizace ho naštvala a to je víc než pochopitelné. Však taky zástupy legislativců, lobbistů a zákonodárců se snaží zaonačit ten stav tak, aby se soudní vlk nažral a digitální koza zůstala celá. Tedy i s Feničovou licencí, vrácenou či znovu udělenou. Není od Feniče úplně fér, že jim tuto snahu komplikuje svými výhrůžkami. Nic tím nezíská a k lepšímu neposune, jen vnese do procesu již běžícího zbytečnou nervozitu.

(Psáno pro Česká média)