V květnovém Reflexu číslo 20 mimo jiných velmi zajímavých článků stojí určitě za přečtení rozhovor s Vladimírem Dlouhým, vrcholným politikem první poloviny 90. let. V rubrice „Bez obalu“, která svůj název převzala ze zrušeného publicistického pořadu ČT, ho zpovídali Milan Šíma a Miloš Čermák. Pamětníci ví, že bývalý člen ODA okupoval dlouhou dobu přední pozice v soutěži o nejpopulárnějšího politika. O tom, kam se naše republika za ta léta posunula, nejlépe svědčí dnešní favorit stejné soutěže – stále ještě ministr kultury Vítězslav Jandák. Ale zpět k Reflexu a Vladimíru Dlouhému. Jednou z příčin jeho oblíbenosti v té době bylo kromě věku i to, že vždy vystupoval slušně a korektně a na rozdíl od jiných exčlenů ODA neměl později po odchodu do privátní sféry potřebu své případné bolístky z toho, že je mimo politické dění, ventilovat veřejně. A slušně, diplomaticky a korektně je veden i celý rozhovor v Reflexu. Na jednom místě mi ale při jeho četbě lehce zatrnulo. To když Vladimír Dlouhý mluvil o disidentech, o uplatnění v politice a v byznysu:

„… Ale není svým způsobem historicky nespravedlivé, že bývalí disidenti v nových poměrech většinou neuspěli, zatímco vy ano?
Do určité míry máte pravdu. Ale to není problém uplynulých patnácti, ale spíše pětadvaceti let. Možná třiceti, ne-li ještě víc. Souvisí to s Chartou 77, ale i se samými počátky normalizace v roce 1970. Co teď řeknu, bude znít strašně levně a možná bych to jako bejvalej komouš vůbec veřejně říkat neměl. Ne každý mohl být disidentem. Někdo tady musel sedět a pracovat, protože jinak by tahle země šla úplně do háje.

Jak to souvisí s úspěšností v nových poměrech?
Být disidentem znamenalo mít určité morální a charakterové vlastnosti. Ale obecně šlo o lidi, kteří by úspěšnými manažery a byznysmeny nebyli za žádného režimu. Oni mají jiné dispozice ... někteří jsou víc do vědy, jiní zase do literatury. Do politiky a do byznysu se až na výjimky nehodí. Tak to bylo skoro ve všech revolucích. Po prvotním nadšení je opanovali buď technokrati, anebo političtí šíbři.

A vy jste spíš ...
Řekněme pracovitý profesionál. Tamten (Vladimír Dlouhý ukáže z okna směrem k Pražskému hradu) je zase spíš politický šíbr.

Nějak mi to označení prezidenta Klause jako politického šíbra k Vladimíru Dlouhému nesedělo. O dva týdny později jsem se měl dovědět, jak to ve skutečnosti bylo. V čísle 22 totiž vyšla následující omluva :

„…V rozhovoru pro Reflex číslo 20/06 mluví Vladimír Dlouhý o Václavu Klausovi jako o „politickém šíbrovi“. Vladimír Dlouhý však tento výraz nikdy nepoužil, nýbrž o Václavu Klausovi v rozhovoru prohlásil, že je „politický master“. Místo slova „master“ jsme nedopatřením zvolili zavádějící a významově opačný termín „šíbr“. Jsme si vědomi, že jsme poškodili společenskou a profesionální prestiž Vladimíra Dlouhého a vytvořili u čtenářů naprosto mylný dojem o vzájemných vztazích obou jmenovaných. Vladimíru Dlouhému i Václavu Klausovi se omlouváme…“

Kuriozní, že se takové věc stane žurnalistickým matadorům. Nebo že by snad šlo o úmyslné okopávání kotníků?

www.angle.cz