Tak nějak by se dal parafrázovat slavný výrok připisovaný Winstonu Churchillovi v reakci na to, jakým způsobem informovala ČT o zlynčování 23letého studenta Quentina Deranqueho levicovými extremisty z hnutí Antifa.

Jejich oběť nakonec následkům zranění, která při tomto útoku utrpěla, podlehla. A takhle o něm informovala ČT ještě před smrtí mladíka:

„V nemocnici v Lyonu je ve vážném stavu 23letý krajně pravicový aktivista, na nějž podle dalších zaútočili antifašisté, píší francouzská média. Stalo se tak na akci europoslankyně ze strany Nepodrobená Francie.“

Z oběti zkrátka udělala „krajně pravicového aktivistu“, z útočníků „antifašisty“ a snaží se vytvářet dojem, že šlo vlastně o běžnou „rvačku“, která bohužel skončila tragicky. Svědci však popisují událost zcela jinak. Podle nich mladík zajišťoval ochranu žen z feministické organizace Collectif Némésis, před možným napadením ze strany levicových extremistů. Po skončení akce byl pak napaden několika desítkami levicových extrémistů z hnutí Antifa a ležící na zemi brutálně zkopán. Přitom utrpěl závažná zranění hlavy, kterým později bohužel podlehl. Tedy žádná „rvačka“, ale lynč bezbranného mladíka skupinou extrémistů.

Není to poprvé, co Antifa používá metody, které jsou vlastní fašistům. Tedy násilí a zastrašování svých oponentů a vlastně kohokoliv, koho si vyhlédnou za odpůrce. V USA a Maďarsku byla už ostatně označena za teroristickou organizaci. A vzhledem k tomu, jak si říká, tak na ni sedí slavný výrok o „fašistech, kteří sami sebe nazývají antifašisty“ jako zadek na hrnec. A je úplně jedno, že jej ve skutečnosti Winston Churchill nevyslovil.

Tento případ a jeho interpretace je však jen dalším dokladem jednoho znepokojivého jevu současnosti, kdy jsme sice neustále dokola varováni před nárůstem pravicového extremismu, vyhlašuje se mu „nesmiřitelný boj“ a staví „sanitární kordony“ a přitom nabírá na intenzitě řádění extrémistů levicových.

O několik týdnů dříve se „vyznamenali“ třeba v Berlíne, kde jedna taková banda známá jako „Volcano Gruppe“ přerušila na několik dnů dodávku elektrické energie. Zdůvodnili to „záchranou klimatu“ a nutností „zastavit drancování země“. Jak ostatně jinak. Nejde přitom zdaleka o jejich první útok. A za extrémní levicí jdou i další, které lze zahrnout pod společné označení „ekoterorismus“. Ať už to jsou různé blokády provozů, přilepování se ke komunikacím nebo ničení uměleckých děl.

O těchto činech slýcháme obvykle ze zahraničí. I když několik podobných akcí jsme zaznamenali i v Česku. U nás ovšem levicoví extremisté řádí i v jiných oblastech. Vzpomeňme třeba na jejich loňskou násilnou blokádu Pochodu pro život. Alarmující na tomto případu je selhání Policie, která nedokázala zajistit právo jeho účastníků svobodně se shromažďovat a vyjadřovat svůj názor. Ba co víc. Tehdejší poslankyně KDU-ČSL Romana Bělohlávková vyslovila podezření, že nešlo o selhání, ale dokonce o záměr. Levicoví extrémisté zkrátka násilně blokovali pochod lidí, s jejichž názory nesouhlasí. Dokážete si představit, co by se asi dělo, kdyby ze stejného důvodu někdo zablokoval třeba průvod při Prague Pride? To by se zase všichni ti „správní“ politici předháněli v tom, jak rázně je třeba s pravicovými extremisty zatočit.

Další nechutnou akci levicových extremistů bylo například vyvěšení palestinských vlajek na budovy vysokých škol 7. října 2025. Tedy v den druhého výročí útoku palestinských teroristů na Izrael, při kterém bylo zavražděno 1 200 lidí a 251 jich bylo uneseno, z nichž část později také zahynula. Pravda, řada lidí vyvěšení vlajek odsoudila, ale to bylo tak všechno. Prostě žádné „stavění bariér“ levicovému extremismu se nekonalo.

Místo toho se dokola varuje před extremisty pravicovými. Pojďme se tedy podívat, co májí vlastně v poslední době na svědomí. Není toho mnoho. Občas jsou obviněni z antisemitských útoků, ale je otázkou, zda jsou opravdu vždy jejich pachateli. Antisemitismus se totiž šíří i v řadách levicových propalestinských aktivistů a je pevně zakořeněn i mezi příslušníky muslimské menšiny, kteří mají nenávist k Židům takříkajíc v genech.

Asi nejvýraznější akcí pravicových extremistů mělo být předloňské setkání politiků AfD a CDU, na kterém měl vzniknout „tajný plán“ na masové vyhánění německých občanů migračního původu. S touto informací přišel redakční tým portálu Correctiv, postupně ji převzala velká média v Německu a následovaly statisícové demonstrace zaměřené proti extrémní pravici. Z našich médií ji šířila jak veřejnoprávní ČT a ČRo, tak třeba i Deník N nebo SeznamZprávy. Později však soud v Hamburku potvrdil, že to celé byla kachna a žádný „tajný plán“ neexistoval. Tipněte si, kolik našich z těch médií, která o něm dříve informovala, uvedla vše na pravou míru. Trefil se ten, kdo odhadoval, že ani jedno.

To, že se z „tajného plánu“ vyklubala kachna z dílny redaktorů Correctivu, a že se pravicoví extremisté ani jinak moc neprojevují, samozřejmě neznamená, že žádní neexistují a že to jsou nějací beránci. Dle mého soudu však nejsou takovou hrozbou, jak je nám opakovaně předkládáno a že výrazně nebezpečnější jsou jejich levicoví „kolegové“, jejichž činům zase naopak taková pozornost věnována nebývá. A když už jí nemohou uniknout, je celá událost bagatelizována, jak předvedla ČT v případě zlynčování onoho mladíka Antifou. Byť je třeba uznat, že tentokrát se našla média, které přinesla i jiný pohled na tuto událost (zde nebo zde).

To však nemění nic na tom, že přehlížení a bagatelizování činů levicových extrémistů je nebezpečnou hrou s ohněm. Podobně totiž přehlíželi jednu sortu extremistů v meziválečném Německu. Důvod byl jednoduchý – i jim tenkrát připadala nebezpečnější sorta jiná.

Tato bagatelizace pak stála život desítky miliónů lidí…