Kdo ví. Možná nejde ani tak o touhu vlastníků MF Dnes ulovit čerstvé dušičky na bulvární styl jako spíš o namáhavé hledání témat a ironických šlehů opotřebovaným šéfkomentátorem. Anebo jen chtěl Martin Komárek akcelerovat přemýšlení čtenářů o prvním čs. prezidentovi? Buď jak buď, vědomá provokace označením Tomáše G. Masaryka za okrajového myslitele, provinčního politika a neúspěšného státníka je vstupenkou do intelektuálního a etického suterénu. Po Masarykovi, přes jeho „univerzalistické fráze“ prý nacionalistovi hrubého zrna z hlediska filozofického, podle Komárka do 21. století zůstalo pouze heslo: Sokolovat a větrat světnice. To pobouřilo i Karla Steigerwalda, který druhý den nemohl nepřipomenout Masarykův výkon v zápase o Rukopisy a při Hilsneriádě. „Dnes by proti všenárodu a antisemitismu nikdo nevystoupil. Ztratil by voliče. Však i TGM je skoro neměl. Milovat začali až tu jeho sochu,“ napsal ve skromném sloupečku. Těžko ale zahánět ohnivého kohouta zpět do kurníku.
Jenže stěžujme si na postmoderní relativismus pár dní před zásadním projevem velikána cimrmanovských rozměrů Václava Klause na půdě OSN, kde to slíbil natřít všem hlasatelům globálního oteplování… S Masarykem jej pojí nejen funkce, ale i názor dalšího autora MF Dnes Vladimíra Kučery, který uvedl, že „případný Klausův protikandidát bude muset chtěj nechtěj před veřejností přijmout roli obrazoborce.“ Kučera soudí, že „Václav Klaus nepůjde do volby sám. Po jeho boku bude bojovat ještě Veličenstvo Prezident.“ Popis správný, leč absentuje analýza reálného Klausova počínání na Hradě. Všichni o něm mluví coby o nadcházejícím vítězi, místo aby se pustili do poctivého účetnictví. Fackovat Masaryka je nepochybně snazší.
Dokonce i Jiří Pehe v Právu podtrhl Klausovu jedinečnost návrhem, aby zůstal osamoceným kandidátem pro únorovou volbu. Zároveň však občanské demokraty varoval, že, bude-li zvolen, stane se ve druhém období liberem, s nímž budou mít největší problémy právě oni. Není překvapením, že kouzelná koule zástupce šéfredaktora MF Dnes Viliama Bucherta věští odlišně: Klaus „nebude dělat nic moc jinak a nebude ani zneužívat toho, že příště už volen nebude.“ Buchert míní, že opak odporuje Klausovu mentálnímu vybavení. Ba co víc: Klaus „projevuje velký cit pro politickou hru,“ když využívá „různé výklady“ Ústavy a volí i „méně tradiční metody“. Na co všechno lze pět chvalozpěvy! To Jan Macháček byl v Hospodářských novinách věcnější: „Šance antiklausů jsou slabé. Dienstbier nebo Pačes nikdy nebudou mít podporu lidí typu Šlouf či Dalík, protože nemají kontakty, které jsou k úspěchům v české politice třeba.“ Předsedovi Akademie věd patrně nepomůže ani to, že – jak připomněl v HN Jan A. Novák – „k politickému enviromentalismu nemá o moc vřelejší poměr než jeho případný prezidentský rival“. Na druhou stranu však platí otázka Miloše Čermáka položená v Lidových novinách: „Když už se může jeden z nejúspěšnějších českých politiků stát pseudovědcem, tak proč by se naopak jeden z nejúspěšnějších českých vědců nemohl stát pseudopolitikem?“
Jediný, kdo setrvává v klidu, je Jiří Paroubek. MF Dnes referovala, že má v rukávě skryté eso. Třeba je objevil na toulkách Čínou. Tam by mohl obstarat i dostatek hlasů. Pokud mají zdejší „masarykobijci“ a „klausoslavci“ pravdu, hrozí předsedovi ČSSD nedůstojná úloha v nekonečném představení plném účelových zvratů a podlých intrik. Děsím se: co když toto veškeré trapné pinožení bezmocný TGM odkudsi sleduje?
Psáno pro Literární noviny č. 39, rubriku Lidové Právo Dnes