Co mají společného hudební skladatel Karel Svoboda a bývalá americká playmate Anna Nicole Smithová? Smrti obou z nich věnovala média mnohem víc pozornosti, než je běžné, vkusné, a hlavně normální.

Něco takového jsme v Česku ještě nezažili. Svobodova smrt je i po měsíci stále jedním z hlavních témat bulvárního tisku. Co šéfredaktory na ní tak fascinuje? To je jednoduché. Prodává noviny.

Čtyři týdny na první straně

Přesná čísla budeme znát až za pár týdnů, zdá se však, že únorový prodej bulvárních deníků bude lámat rekordy. Blesk prodal v den pohřbu údajně nejvíc kusů novin v historii a náklad deníku Aha! vzrostl podle vydavatele o padesát až sto procent. Znamená to, že průměrný prodej novin v únoru vzroste o desítky tisíc kusů. To je téměř neuvěřitelné. Zvlášť proto, že apetit čtenářů je asi nekonečný.

Když se podíváme na čtyřtýdenní období po Svobodově smrti, psal o ní Blesk na titulní straně téměř každý den. Třináctkrát věnoval tomuto tématu či souvisejícím událostem celou titulní stranu, ve zbylých dnech to byla vždy hlavní zpráva neboli "otvírák". Pouze sedmkrát se na první straně neobjevila Svobodova fotografie. A jen dvakrát o něm Blesk nepsal vůbec.

Pozadu nezůstala ani konkurence. Deník Aha!, který je na trhu bulvárních novin dvojkou a chce dominantní postavení Blesku atakovat, nepsal na titulní straně o Svobodově smrti v uvedeném čtyřtýdenním období pouze jednou.

Vražda?! Sebevražda?!

Fascinující je to, co vše lze o jedné události napsat. Bulvár dovedl téměř k dokonalosti svou schopnost témata vytvářet, vracet se k nim nebo je posléze dementovat. Bulvár tak jako v zahraničí vedl prostřednictvím titulních stran se svými čtenáři - zejména těmi potenciálními - cosi jako dialog. Většinou ovšem značně pokleslé úrovně.

Například když Blesk 30. ledna píše: "Prodávají foto mrtvého krále!", o den později: "Kdo ho fotil mrtvého?" a tuto minisérii uzavírá 1. února: "Mrtvého krále fotil policista." Podobnou gradaci mají spekulace o způsobu smrti, rovněž v Blesku. "Byla to vražda!" (3. 2.), "Sebevražda? Vždyť se smál!" (4. 2.) a "Nové vyšetřování!" (5. 2.).

Oba deníky si také - jako to často činí bulvární tisk na Západě - "rozparcelovaly" hřiště a držely si mírně odlišné úhly pohledu. Deník Aha! se kupříkladu soustředil na Vendulu Svobodovou. Když seřadíme palcové titulky za více než dva týdny, můžeme je číst jako námět laciného šestákového románu.

Začíná takto: "Nevěra!" (2. 2.) a "Čekala dítě?!" (2. 2.), pokračuje "O sebevraždě jí řekl dopředu!" (4. 2.), "Po Vendule jde kriminálka?" (5. 2.), "Osm nocí nespala. Přestala jíst..." (6. 2.), "Vendulo, už nezvládal tvé urážky a lži..." (11. 2.), "Vykašlala se na něj!" (15. 2.) a konečně: "Vendulo, kápni božskou!" (17. 2.).

Smithová jako lady Diana

Co činí ze smrti Karla Svobody tak lákavé a výživné sousto pro bulvární média? Rozhodně ne sama osoba hlavního aktéra. Svoboda byl populární a úspěšný skladatel, ale ne hvězda. A to ani v nevelkých poměrech českého showbyznysu. Tou skutečnou "megastory" je jeho smrt: tragické okolnosti, spory pozůstalých a velké dědictví.

Tím se opět vracíme ke kauze Anny Nicole Smithové. Ta byla za života na rozdíl od Karla Svobody zcela bezvýznamná: v mládí se stala dívkou roku časopisu Playboy, později se provdala za téměř devadesátiletého miliardáře a občas se živila jako moderátorka. Nevyjasněné příčiny, hádky dědiců a velké peníze: tyhle tři faktory udělaly z její smrti velký příběh.

V druhém únorovém týdnu dokonce třetí nejsledovanější mediální událost v Americe. A to jen díky tomu, že Smithová zemřela 8. února, ve stínu další krvavého iráckého týdne. "Kdyby se to stalo v půlce týdne, nepochybně by získala víc pozornosti než události v Iráku a zřejmě by se velmi přiblížila k první příčce, na které byla domácí politická debata o Iráku," napsal ve zprávě americký Project for Excellence in Jouranlismus, který média monitoruje a analyzuje.

Mnozí média za přehnaný zájem o Smithovou kritizují. Podobná hysterie se poprvé objevila v 90. letech, když zemřela princezna Diana nebo John F. Kennedy mladší. Ale ti dva byli osobnostmi už za života. To o Smithové neplatí.

Kritici upozorňují, že dvě hodiny nepřetržitého (!) vysílání věnovala zpravodajství o smrti bývalé playmate i zpravodajská televize CNN a že články se objevily také v seriózních denících. Pro nás v Česku to není nic nového: vždyť přenos z pohřbu Karla Svobody vysílala veřejnoprávní ČT24 a velkou pozornost věnovala smrti i MF Dnes.

Také máte rádi nekrology?

Podle sociologů je zájem o smrt - dosahující v některých případech téměř perverzních rozměrů - důkazem společenského úpadku a dekadence. Těžko říct. Česká média mají v porovnání s anglosaskými ještě co dohánět. Minimálně tedy co se týče nekrologů.

V západním tisku jde o stále populárnější žánr, který má své specializované autory a kterému deníky věnují čím dál více prostoru. Nedávno tuto rubriku zavedl dokonce i finanční list Wall Street Journal. A nejen to. Od příštího roku by měl začít vycházet první časopis, který se bude věnovat výhradně nekrologům.

Ponese jméno Obit (což je zkrácená forma slova obituary neboli nekrolog) a jeho vydavatel na webové stránce píše: "Půjde o nejžhavější událost v americkém tisku od zlaté éry časopisů Esquire a Playboy, která zanechá nesmazatelnou stopu v americké společnosti." Je to nejspíš míněno smrtelně vážně. Autor je novinář

HN, 1.3.2007

Autor je novinář