Tchýně nikdy nezapomněla přinést balík novin, povětšinou to byl Blesk. Takový podobný denní tisk je fenomén: žádný slušný člověk, který dbá na svou pověst, ho nečte, přesto všichni vědí, co se v něm píše.
Také jsem do něj nahlédl. Je to přesná kopie německého Bildu. Jsou to noviny neslavné pověsti, jejichž němčina a sloh příspěvků je vysoce primitivní! Proč? To proto, aby byl srozumitelný starším ročníkům občanů, protože dialekty ve spolkových zemích jsou velice rozdílné a i rodákům ze severu dělá potíže rozumět třeba bavorským sedlákům. Pak jsou tu také emigranti všech národností a redakce záměrně používá tento primitivní sloh v naději, že také oni porozumí a získá je jako čtenáře.
Takže jsme se dohodli, proč takové bulvární noviny existují a jaké publikum oslovují a kdo je živí: důchodci! Blesk je přesná kopie Bildu a jejich obchodní strategie je jistě podobná.
Teď se budeme věnovat jinému tématu. V Německu se říká písním zpívaným v němčině Volksmusik. Bylo to pro mne vždy trochu nepochopitelné, neboť lidové písně pro mne znamenaly něco jiného: staré národní písně, většinou neznámých autorů, takříkajíc odkaz z minulosti národa.
Do této přihrádky však v Německu patří zpěváci typu Eva a Vašek, Karel Gott, Urbánková, Hála, Nedvěd, Michal Tučný a další.
Ti, co na sebe dbají, zpívají anglicky a patří tím, nebo by rádi patřili k hitům. Nejznámější osobnost tohoto žánru je Dieter Bohlen. Je to arogantní člověk, jenž rok co rok vede DSDS, což přeloženo znamená: Německo hledá Superstar! Proč ne. Objeví tu často mladé a schopné talenty.
Jenomže o čem tito propagátoři hitů neradi mluví: Volksmusik rok co rok dosáhne 80 procent prodaných desek na německém trhu. Takové televizní pořady jako je „Das Frühlingsfest der Volksmusik“ (Jarní slavnost lidové hudby) jsou gigantické události, ohromující svou perfektní organizací, na české poměry nepředstavitelné. Častými návštěvníky těchto pořadů byli i Karel Gott nebo Helena Vondráčková, Jiří Korn a jiní. Tyto pořady jsou měsíce předem vyprodané, pořádají se v halách nepředstavitelných rozměrů a diváci jsou ze všech věkových kategorií, jsou tu i důchodci!
Netuším, jak jsou rozdány karty tady v Čechách, počítám však, že to bude stejné. A nyní se vrátím zpět k Blesku. Pan Dalibor Mácha tu popisuje neúspěšný koncert Evy a Vaška pod Řípem, který se nevydařil, pravděpodobně pro velmi špatné počasí. To vše je v pořádku a patří k informační povinnosti tisku. Jen jedna věta mne zarazila: Prostě zábava pro důchodce, ještě k tomu hodně, hodně lidová!
Nevím, co si mám vybrat: je to urážka zpěváků, nebo důchodců? Šéfredaktor Blesku a pan Mácha si asi neuvědomují, že oni sami den co den dodávají do trafik opravdový šrot, který je hluboce a hluboce pod úrovní pěveckého podání Evy a Vaška. Při jejich písních si člověk může alespoň zazpívat, nad stránkami Blesku se může jen rozplakat.
Pane Mácho, představte si situaci: v úterý si ani jeden důchodce nekoupí Blesk! Samozřejmě jsou podobné bulvární plátky vašeho typu neprůstřelné, nemorální a nesplňují ani jediným procentem svou úlohu: nestranně informovat. Ovšem urážet svou vlastní klientelu je hloupé, až nepochopitelné.
Vraťme se však k důchodcům: v Německu je nikdo neuráží, neboť si manažeři i politici ve všech odvětvích průmyslu a politiky uvědomují jejich kupní sílu a volební moc. Proč se takoví Máchové v Čechách nepoučí? Jsme přeci chytrý národ, nebo se mýlím?
Jednoho dne budete, pane Mácho, také důchodce a jistě to neznamená, že se z Vás ze dne na den stane pitomeček, nemající vlastní názor, že zapomenete svou kariéru, svá studia a bude z vás čtenář Blesku. Tomu sám nevěříte, že ano…