V úterý bude Poslanecká sněmovna naposledy hlasovat o digitální novele zákona o vysílání. Poté, co jí Senát předlohu vrátil s pozměňovacími návrhy, má na výběr ze dvou, respektive ze tří možností. K přijetí senátní verze je zapotřebí prostá většina přítomných poslanců, pro přijetí sněmovní verze většina všech poslanců, tedy minimálně 101 hlas. A pak je zde stále ještě také varianta třetí, totiž že nebude odhlasována ani jedna verze a zákon půjde do kytiček. Dodejme hned, že to by bylo pro proces digitalizace snad úplně nejhorší řešení.

Je velmi naivní myslet si, že v úterý se bude rozhodovat především o tom, zda televize Prima bude či nebude „očištěna“ od regionů. Proč? Protože Prima vlastně „očištěná“ už je. Alespoň v tom slova smyslu, že její český majitel ji v „očištěném“ stavu již prodal Švédům. Teď se jen dodatečně snaží uvést tento fakt do souladu s poněkud jinou skutečností.

Tlak na šest regionálních televizí (ostravský Polar, brněnský Fatem, zlínský Emurfilm, hradecký a pardubický Puls, českobudějovickou Gimi a po posledním rozhodnutí Nejvyššího soudu opět také TV Vysočina) ze skupiny RTA (Regionální televizní agentura), které tomu dosud stojí v cestě, je proto enormní. Angažuje se v něm i sama vláda. Takovému tlaku lze dlouhodobě čelit jen stěží. Otázka, která je na pořadu dne, proto nezní, zda Prima „očištěna“ bude či nebude – dříve či později zcela jistě bude –, nýbrž kdo to zaplatí? A tady jsme u jádra problému.

Šest regionálních televizí, respektive jejich vysílací a reklamní čas garantovaný řádně udělenými a platnými licencemi, čas, po kterém Prima touží, má vyčíslitelnou hodnotu. Ta hodnota není neznámá, neboť paralelně s „očištěním“ legislativní cestou (co kdyby to nevyšlo, že?) vede Prima s regionálními televizemi jednání o jejich odkoupení. Říkejme tomu třeba „očištění“ tržní cestou. Sumární cena se pohybuje okolo 100 milionů korun.

Stejným způsobem si Prima dříve koupila většinové podíly v ostatních regionálních televizích, které dnes patří do její skupiny Regio Media. Sto milionů korun se někomu může jevit jako velká suma peněz. Dáme-li si to ovšem do souvislosti se skutečností, že za prodej (poloviny) Primy utržil její český majitel několik miliard, je to vlastně pakatel.

Ještě přesněji tedy ta správná otázka zní: Proč by něco, z čeho bude mít užitek pouze sama Prima a co si může normálně koupit, měli platit daňoví poplatníci? Nelze totiž předpokládat, že majitelé šesti regionálních televizí srazí paty a nechají se levicovými poslanci skrze nějaký paragraf vyvlastnit. Pokračování by bylo u soudu, případně u arbitráže. Dotyční majitelé jistě nejsou takoví hlupáci, aby se bez mrknutí oka nechali okrást o 100 milionů korun.

A nelze si nepoložit ještě jednu otázku. Za jakou protislužbu poslanci ČSSD a KSČM – právě ti totiž při prvním projednávání ve Sněmovně pro „očištění“ hromadně zvedli ruce – krátce před volbami posílají Primě stamiliardovou „dotaci“?

Rozuzlení celého příběhu budeme moci v úterý sledovat takřka v přímém přenosu. K „očištění“ Primy nakonec dojde, ať už bude přijata senátní a nebo sněmovní varianta. Rozdíl je však v tom, že zatímco odhlasováním sněmovní verze poslanci jedné velké televizi poskytnou nedovolenou podporu a několik malých naopak okradou, přijetím senátní verze nebude zvýhodněn ani okraden nikdo. Jenom český vlastník poloviny Primy, aby televizi uvedl do „očištěného“ stavu, ve kterém ji Švédům prodal, bude muset sáhnout do vlastní kapsy.

20. 4. 2006, www.petrstepanek.cz