Má v České televizi zůstat reklama? Vůbec nejde o to, jestli na veřejnoprávní obrazovce budou od roku 2008 vyplňovat plonkové minuty v programu reklamní spoty nebo přestávka s kočičkami. V sázce je nezávislost televizního éteru na politických a ekonomických vlivech.

Kdo sní koláč?

Podle aktuálního žebříčku zemí s největší svobodou tisku je Česko na pátém místě. To je v zásadě dobrá zpráva, byť k metodice, kterou pro sestavení žebříčku v Paříži sídlící organizace Reportéři bez hranic zvolila, lze mít jistě výhrady: například USA se umístily na 52. místě, tedy až za Srbskem, Bulharskem či Ghanou.
Navíc je svoboda tisku jen jednou stranou mince, tou druhou je kvalita - odpovědnost a serióznost. Tak či onak si ale český tisk užívá svobody. Mimo jiné proto, že není regulován státem. Na rozdíl od televizního éteru, kam se z čistě technických důvodů vejde jen omezený počet subjektů, a o tom, kdo to bude (a kdo si rozdělí mnohamiliardový reklamní koláč), rozhoduje stát - rozuměj politici.

Jak uzdravit televizi

Být českým televizním manažerem tedy znamená být permanentně napůl rukojmím politiků. Přesněji vysílacích rad. Ty jsou sice teoreticky nezávislé, v praxi ale obsazené podle politického klíče.
Když k tomu připočteme zájmy ekonomické (tedy tlak velkých inzerentů) a dodáme, že se pohybujeme na trhu, kde dlouhodobě funguje pouze jedna veřejnoprávní a jedna silná komerční televize, vyjde nám, že se pohybujeme ve vyloženě nezdravém prostředí. Tím se obloukem vracíme k reklamě v České televizi. Akademicky vzato mohla být zrušena už dávno. Existují pro to minimálně dva dobré důvody: Bez reklamy bude ČT moci přestat závodit ve sledovanosti s komerčními televizemi, a lépe se tak soustředit na naplňování veřejné služby. A za druhé: reklamu nevysílá ani BBC, "etalon" všech ostatních veřejnoprávních televizí.
Jsou ovšem i dobré důvody pro to, aby reklama na veřejnoprávní obrazovce zůstala. Jednak jí dává alespoň částečnou ekonomickou soběstačnost (rozuměj menší závislost na politicích, kteří rozhodují o koncesionářských poplatcích). A pak - na výše popsaném nezdravém trhu brání reklama na ČT tomu, aby se komerční televize začaly chovat jako vydřidušský monopol (či duopol). Je ovšem pravda, že správný lék na nemoci zdejšího televizního prostředí se jmenuje jinak: digitalizace. Právě ona totiž slibuje přinést zdravou konkurenci, více programů i více nezávislosti všem účastníkům najednou.

Pohroma i požehnání

Nepůsobilo proto nijak divně, když politici přišli s nápadem ruku v ruce s nástupem digitálního vysílání utlumit reklamu ve veřejnoprávní televizi - zhruba miliardový výnos, který ČT z reklamy každoročně inkasuje, měl pomoci na svět novým soukromým kanálům.
Jenže digitalizace se teď zadrhla: vysílací rada rozdělila licence několika novým stanicím, ale ty, které neuspěly, napadly její rozhodnutí u soudu. Licence tak dnes visí ve vzduchoprázdnu a všechno nasvědčuje tomu, že tam budou viset ještě pár let. To je situace, na které mohou některé subjekty slušně vydělat. Buď Nova a Prima, kterým do klína spadne zmiňovaný miliardový dárek. Anebo Česká televize, která si výměnou za příjmy z reklamy vylobbovala vyšší koncesionářské příspěvky, a teď by jí mohla zůstat i ta inzerce.

Žurnalista v ráji

Každopádně se zdá, že politici teď mají starost s jiným patem než je ten televizní. Slýcháme, že řešením toho politického jsou předčasné volby. Dojde-li na ně, bylo by skvělé, kdyby o nich už referovaly nové digitální stanice. Každé jiné řešení je špatné.
Mimochodem: o průběhu úterních voleb v USA referoval slavný moderátor Dan Rather poprvé nikoliv na celoplošném kanálu CBS, ale v malé začínající digitální televizi HDNet. A pochvaloval si, že mu nové prostředí prosté lobbistických tlaků připomíná "novinářské nebe".

HN, 9.11.2006

Autor je novinář