Deviace (a, ano, souhlasím, držme se neutrality pojmu) je odklon od normy. Norma je v tomto případě dána mravností a ta zase souladem s lidskou přirozeností. Lidská přirozenost je daná a neměnná – my sami ji netvoříme a snahy o zasahování do ní končí spolehlivě v nějakém tom gulagu. My sami ji netvoříme, dokážeme ji však nahlížet rozumem. Nejpodstatnějším slovem v předchozí větě je rozumem. To, co je normou, tedy není závislé na tom, co si kdo přeje, nezávisí to na vůli – ať už by to byla vůle většiny, menšiny či jediného člověka. Tak, jak pan Komárek pojem deviace použil, by ve své době byl deviantem třeba i sv. Pavel nebo Isaac Newton. Ti všichni přece také zastávali „některé menšinové názory“. Jen na okraj poznamenávám, že kromě toho u některých z dotčených témat není vůbec jisté, zda stanovisko zastávané Václavem Klausem (and his melody boys) je menšinové (což, opakuji, nemá nic společného s tím, kde je v dané věci pravda).

S některými poznámkami, které pan Komárek ve svém textu uvádí, souhlasím a s některými zase ne – ale utkat se s tímto tématem tak levně, to i případně správné závěry nutně diskredituje.

A ještě jednu věc nemůžu přejít. Pan Komárek také napsal: „Svět se jim směje stejně, jako se smál až do smolenské tragédie falešnému patosu bratří Kaczynských v Polsku...“. V čempak asi měl ten falešný patos spočívat? Že by v pravdivé reflexi moskevské reality? Snad to nebude znít příliš falešně pateticky, ale Polsko nemůže být zmíněným osobnostem nikdy dost vděčné za to, že je zbavili WSI – „polské“ vojenské zpravodajské služby od začátku do konce pracující ve prospěch Kremlu. Já to jako k popukání moc nevnímám a i kdyby se řehtali všichni jako houpací koně, takový náhled vnímám jako, ehm, deviantní.

Autor je předseda Konzervativní strany