Když byl Jakub Patočka po své dodnes nevysvětlené účasti v kauze týraných dětí z Kuřimi "odejit" z postu šéfredaktora Literárních novin, založil internetový Deník Referendum. Čas od času na něj kliknu. Činím tak ze stejně čirého masochismu, z něhož jsem kdysi občas prolistoval Patočkou a Vaculíkem zhanobené Literárky. Pokud se trochu zajímáte o teorii masmédií, je dobré sledovat i nejnižší patra české mediální krajiny.

Připomeňme, že po zmanipulovaném konkurzu v červnu 1999 Patočka státem placený literární týdeník nejdřív zneužil pro svou kampaň na post europoslance za zelené. Literárky byly tehdy plné adorace Strany zelených. Když pak byl pro své manipulátorské chování nucen zelené opustit, otočil o sto osmdesát stupňů. Literárky naopak zneužil k rozsáhlé diskreditační kampani proti Bursíkovu a později Liškovu vedení partaje, na které teď nenašel nit suchou. Odpudivost a nechutnost tohoto názorového veletoče jistě netřeba blíže vysvětlovat. Nová redakce Literárek (www.literarky.cz) má teď plné ruce práce, aby ideologicky pošpiněný kulturní časopis v očích čtenářů rehabilitovala.

Jednatelem a jediným společníkem eseróčka, které Deník Referendum vydává, je podle obchodního rejstříku sám Patočka. Finanční zdroje projektu jsou nejasné, ale zdá se, že se v něm Patočka snaží uvést v život svůj v minulosti často citovaný projekt "veřejnoprávního deníku". Podle jeho vlastních slov ho k tomu vedly obavy o "kvalitu demokracie", která je prý ohrožena cenzurováním důležitých informací nadnárodními mediálními koncerny. Je proto potřeba se ptát, jak by asi vypadalo "demokratické" tištěné médium, na které bychom Patočkovi podle jeho původních plánů ze zákona povinně platili my všichni, podobně jako platíme třeba Českou televizi.

"Demokratické"? Deník Referendum v minulosti cenzuroval nepohodlné hlasy už několikrát (viz zde, zde a zde). Teď Patočka cenzuruje zcela věcné odborné informace, které chtěly uvést na pravou jeho lživou a cynickou protijadernou propagandu, v níž se neštítil zneužít japonské tragédie. Ale vlastně to zas tak moc nepřekvapuje. Plná ústa demokracie jsou přece často jen dovedným maskováním těch, kdo se cizí ústa vehementně snaží ucpat. Jak vědel už Orwell, válka je mír a svoboda je otroctví.

Každopádně je dobré vědět, co vlastně čtete. "Veřejnoprávní" v Patočkově překladu znamená "jen a jen moje, ovšem za vaše peníze".

Autor je redaktor měsíčníku Maxim