MÉDIA: Čunkiáda si žije vlastním životem
To co předvedli Martina Jelínková, Robert Malecký ("Podle zdroje LN, který je s vyšetřováním dobře obeznámen, se měly z Čunkova spisu ztratit dokumenty, které se týkaly jeho bankovního účtu. Tyto informace však včera LN nikdo oficiálně nepotvrdil.", což je dokonalou ukázka dodržování základní zásady dobrého novináře - mít informaci prověřenu ze dvou na sobě nezávislých zdrojích) a Martin Weiss ("Jiřímu Čunkovi nebude dopřáno, aby o jeho případu rozhodl nezávislý soud ve veřejném řízení. Znamená to, že po tom všem, co jsme o údajném uplácení ve Vsetíně slyšeli, se nikdy nedozvíme pravdu)“ v Lidových novinách však přetrumfli další „novináři“.
Petr Kamberský pod titulkem Kocovina z Čunka mimo jiné napsal „pro demokratickou kulturu je zdaleka nejhorší: už nikdy nikdo nevyvrátí spekulaci, že státní zástupce zahrál poslední part z politických not“, aniž by znal důvody zastavení trestního stíhání.
Nepřekvapil mne ani Miroslav Macek, který ve svých Úterních glosách mimo jiné napsal: "Vyšetřování skončilo, zapomeňte, napadne ihned člověka při poslechu či četbě zprávy, že nový státní zástupce (pro mne předpokládaně) zastavil trestní stíhání vicepremiéra Jiřího Čunka…. Ta příšerná pachuť na jazyku.....!" Jak je vidět, zkušenosti s Knižním velkoobchodem mu nebrání v tom, aby se pustil do bližního svého.
Takže známý "sloupkař" Jiří Hanák deníku Právo to titulkem Kejkl a smrad a slovy: "Korupční aféra Jiřího Čunka, místopředsedy vlády, ministra, senátora a předsedy lidovců, tedy končí. A to tam, kde jsme předpokládali, totiž pod kobercem. Prostě vyšetřování skončilo, zapomeňte." jenom dorazil.
Je zajímavé, že žádný z těchto "komentátorů" nevyčkal času, jako husa klasu, ale spěchal se svou trochou do mlýna dříve, než znal důvody, které vedly státního zástupce k zastavení trestního stíhání Jiřího Čunka.
Dnes vše vyvrcholilo článkem Jana Macháčka Čunek, Gross... v Hospodářských novinách, kde mimo jiné píše: „Salichov se spokojil s tvrzením Jiřího Čunka, že měl doma rodinné úspory. Vyšetřovatelům prý nepřísluší zkoumat původ úspor, které leží doma. To je sice sporné, ale s čím se možná spokojí vyšetřovatel, nemůže a nesmí se spokojit veřejnost. Čunek si nedokáže udělat pořádek v účetnictví. Přitom každý je povinen předložit finančnímu úřadu k okamžité kontrole všechno účetnictví pět let zpátky. Kdo toho není schopen, "už se veze": pokuty, penále, případně exekuce na účtu. Čunek by takovým testem těžko prošel, přitom je vicepremiérem, který má na starosti desítky miliard subvencí z Bruselu. V tlaku na odchod Čunka z vlády je třeba pokračovat i z jiných obecně známých důvodů. Na svou funkci nestačí: jazykově, vzdělanostně, kulturně. Jeho zkušenosti se světem i Evropou jsou nulové. A řeči o "opálených" a "normálních" lidech prozrazují rasismus nejhrubšího zrna.“, což dokazuje mé tvrzení v titulku, že Čunkiáda si žije vlastním životem.
Proto jsem byl potěšen článkem Memento Čunkova případu od Jaromíra Štětiny v Hospodářských novinách, kde mimo jiné napsal: „Kauza Jiřího Čunka se v některých rysech shoduje s případy Hučína a Uzunoglu: obvinění a očištění. Tendenční a mizerná práce řady státních zástupců a policistů. Čunkův smutek nad tím, co se může člověku přihodit… Nejsilnějším společným vláknem případů Uzunoglu - Hučín - Čunek je politizace kauzy.“
Nejvíce mne však potěšil komentář advokáta Václava Vlka v dnešních Lidových novinách nazvaný: Čunkův spravedlivý proces kde v podtitulku píše: „Pro právní prostředí země má větší hodnotu zastavení zpolitizované kauzy než soudní řízení.“ Z článku vyjímám: „Státní zástupce je nadán pravomocí zastavit trestní stíhání, tudíž formálně nezneužil svoji pravomoc. Pro právní řád této země je mnohem významnější zveřejnit celý spis včetně rozhodnutí v případu Čunek než vicepremiéra tahat k soudu. Ostatně to je klíčová záležitost celého případu. … Postavit Čunka před soud by totiž znamenalo pouze taškařici a tučné sousto pro politickou kanonádu bez ohledu na výsledek řízení. Pro právní prostředí této země má v této kauze větší hodnotu zastavení zpolitizované kauzy než soudní řízení. … Pokud by již na začátku 90. let bylo pranýřováno chování orgánů činných v trestním řízení, jen obtížně by mohlo docházet ke vzniku případů, jako je Čunkův. …“
Kéž by si tento článek přečetli všichni naši „investigativní“ novináři a hlavně kéž by si důkladně prostudovali Trestní zákon a Trestní řád dříve, než začnou psát o trestních kauzách. Hlavně by si měli vrýt do paměti ustanovení §2 Trestního řádu, kde se v odstavci (2) doslova říká: Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.
Na závěr prohlašuji: „Lidovci a Jiří Čunek obzvlášť nepatří mezi mé oblíbence. Spíše se dá říci, že je mám rád jako vosinu kdesi. To však neznamená, že se nemohu vyjádřit k jeho kauze.“
sedmasedmdesátiletý penzista z Dobrušky
