Před několika dny vyjádřil bývalý ministr spravedlnosti Jan Kalvoda na stránkách tisku svou obavu o český veřejný život. Má pocit, že jsme ztratili schopnost rozlišovat mezi realitou a uvrtěnými historkami. Reagoval tak na případ lidoveckého předsedy Jiřího Čunka. V jiných novinách zase jeden krajský vedoucí lidovců přirovnal tento případ k balvanu, který může stáhnout lidovou stranu ke dnu.

Až do této chvíle byl případ Čunek velmi profesionálně a kvalitně zvládnutým honem na čarodějnice. Cílem bylo, aby místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj odstoupil a vzdal se až do vyřešení anonymního udání svých funkcí, hlavně ve vládě. Někdo připravil svědkyni s fenomenální pamětí, někdo pečlivě informoval média, někdo poslal lobbistu olejáře. V okamžiku naplnění scénáře, by se předseda KDU-ČSL de facto přiznal k čarodějnictví, potopil by se a už by nevyplaval.

To bylo, a zřejmě stále je, účelem hry. O totéž jde těm „informátorům“, kteří si vždy zásadně nepřejí uveřejnit své jméno.
Anebo je dost dobře možné, že někdo touží po ministerském křesle na místním rozvoji.

Tradiční pilíře demokracie se neukázaly zrovna v tom nejlepším světle. Jak je to s objektivitou a hledáním pravdy v našich médiích?

Srovnejte si články v kauze Čunek v našich tištěných médiích za poslední měsíc. Zjistíte, že o objektivním zpravodajství se v této kauze dá těžko mluvit. Zdá se, že se jednoho ze strážců demokracie (novináře) podařilo zahnat do kouta. Jako by se pravda dala skutečně vyrobit, nebo alespoň ovlivnit, když už ne koupit. Poslední mediální kauza kolem vsetínského hokeje už opravdu, ale opravdu byla za hranicí dobrého vkusu. Zřejmě právě tato účelová akce vyvolala vsetínskou reakci, kdy místní „obvinili Čunka“ z podílu na přípravě a vyvolání jarní sněhové kalamity.

Někdo vrtí lidmi

Případ o vrtění psem se odehrával jen ve filmu. Ale my jsme diváky sledujícími jiný příběh, který se odehrává v reálném životě. Někdo se snaží vrtět s námi. Chce, abychom uvěřili celé sérii podivuhodných náhod seřazených jako v televizním seriálu, a tvrdí nám, že je normální, když si jediná svědkyně náhle po pěti letech vzpomene na detaily, o kterých dříve nevěděla. Představitel státního zastupitelství jednou mlčí jako hrob a raději odjede na dovolenou do Alp, kde není signál pro mobilní telefon, podruhé naopak popíše do detailu, proč vyhověl advokátovi, který omluvil svého klienta z výslechu. Posunutí výslechu o jeden jediný den se stalo důvodem k prohlášení některých vrcholných politiků, že takhle tedy ne, to nám, Čunku, dělat nebudeš.
Čeho je moc, toho je příliš.
A tak se musíme ptát: Cui bono? V čí prospěch? Možná to nezajímá státního zástupce, ale mě tedy určitě ano. Určitě to není ve prospěch současného premiéra. Zřejmě to nebude ani pro novou parlamentní zelenou stranu, protože na rozdíl od lidovců zeleným preference klesají. Možná právě proto jejich předseda Bursík projevuje v posledních dnech doslova neobvyklý neklid a jeho prohlášení koalici příliš nepomáhají. Předseda zelených sice mluví o nové politické kultuře, ale sám místo rozhovoru z očí do očí posílá své vzkazy po mediálních vlnách. To nedělá dobře. Velká většina lidovců totiž stojí zřetelně za svým předsedou, a třeba právě to se někomu nelíbí.

Závidí mu popularitu?

Proto případná koaliční nervozita bude spíše vyhovovat opozici, která si brousí zuby na vládní křesla. A nemá-li opozice žádná zásadní politická témata, přijde jí vhod jakákoliv kauza, která se jí přímo netýká. Svého starostu ve Vsetíně lidé poznali jako schopného, čestného a pracovitého člověka. „Ten je čistý,“ říkají si, a volit ho bude většina. Podle posledního průzkumu veřejného mínění by mu při opakování senátních voleb dalo svůj hlas sedmdesát procent voličů. Nejen kvůli vsetínskému hokeji, pro který za velké podpory občanů hlasovalo jednotně zastupitelstvo, protože vsetínský hokej je pro vsetínské valachy chlouba, ale také pro odvahu, se kterou do české politiky vnáší to, co z něj udělalo nejoblíbenějšího politika na Valašsku.

MfD, 27.3.2007

Autor je poslanec PSP ČR