Alespoň více vkusu mohl projevit redaktor Reportérů České televize Dalibor Bártek při handlu s Radovanem Krejčířem. Jen za ochotu Krejčíře, nechat se Bártkem zpovídat, novinář televize veřejné služby popsal divákům pondělního pořadu Události, komentáře člověka podezřelého z řady těžkých zločinů jako muže velmi chytrého a schopného, milujícího svou vlast, který jestli něco spáchal, tak pro přemíru a přetlak svých schopností.

(…je to člověk na jednu stranu velmi pracovitý, inteligentní, kombinačně schopný, člověk živý, energetický. Na druhou stranu je to člověk podle mě velmi tvrdý, nemilosrdný. …hovořil o České republice jako o svém domovu, jako o zemi, ve které chce žít, jako místu, kde chce zůstat. …pokud budeme hovořit o jeho aktivitách zločinných, tak ty aktivity dělal kvůli adrenalinu. On sám říkal, že je dělal proto, že se tím bavil).

Nepochopitelné však je, proč Bártek nekriticky, prostřednictvím České televize rozšířil neprokázané Krejčířovo tvrzení, že má určité zastání u prezidenta republiky a pravicových politiků. Vysvětlením může být jen hloupost nebo politická angažovanost (…sám (se) chlubil (Krejčíř) tím, že má určité vazby na politiky, a to včetně Hradu na pravicovou jistou a že jakmile se to dostane k vládě, tak on nebude mít problém, aby přežil).

Moderátorka Daniela Drtinová, která v souvislosti se zadržením Krejčíře v Jihoafrické republice požádala Bártka o „psychologický profil“ zatčeného, protože se s ním několikrát setkal, se nijak zřetelně nepokusila uvést věc na pravou míru.

Novináři mohou mít přístup k osobám, které jsou podezřelé ze spáchání trestného činu nebo hledané pro kriminální jednání, výměnou za to, že žurnalista se bude vůči nim chovat diskrétně a dá jim naději na publicitu, jakou potřebují. Je to obchod. Reportér získá mimořádná fakta za to, že neprozradí jejich zdroj ani místo, kde se zdroj zdržuje, ale hlavně za to, že alespoň teoreticky nabízí příležitost získat veřejnost na stranu poskytovatele informací (Bártek: …trpěl (Krejčíř) komplexem méněcennosti v˙době, kdy jsem jej znal ve smyslu neznámého podnikatele v˙rámci médií).

Sama obchodní výměna není v rozporu s profesní etikou, protože novinář jen upozorňuje veřejnost na to, že bezpečnostní složky státu mají konat a nekonají. Úkolem žurnalisty není odhalit zločin, dokázat pachateli, že jej provedl a postavit ho před soud, to přísluší takzvaným orgánům činným v trestném řízení.

Etickým problémem při pronikání novinářů do ilegálního nebo potencionálně nelegálního prostředí je forma a míra publicity, kterou za tuto výsadu platí. Zdroj má obyčejně snahu získat reportéra na svou stranu a skrze takový nezdravý vztah pak ovlivnit veřejnost ve svůj prospěch. Někdy musí být novinář mimořádně silnou osobností, aby takovým snahám dokázal čelit a zachoval si kritický nadhled.

Bártek však nepůsobí jako reportér, který by si dokázal zachovat nestrannost. Naopak se zdá, že ho Krejčíř díky své osobnostní dominanci dostal tam, kam potřeboval, a díky Bártkovi a prostřednictvím České televize tak Krejčíř ovlivňuje veřejnost ve svůj prospěch.

(Psáno pro Česká média)