Dějiny prý píší vítězové. Otázkou ovšem je, kdo je v případě kauzy IPB vítězem, kdo poraženým a kdo písařem. Z hlediska ČSOB je to jednoznačné. Její šéfové udělali „obchod“ století, za vítěze se klidně mohou považovat. Mezi poražené můžeme počítat samotnou IPB. Hlavním poraženým jsou ovšem daňoví poplatníci, kteří tohle loupežné dobrodružství financovali. K dnešnímu datu to stálo bratru nějakých 150 až 200 miliard korun. A účet zdaleka nemusí být konečný. To podle toho, jak dopadne arbitráž s Nomurou.

Tuhle poznámku ale píšu kvůli něčemu jinému. V hlavní zpravodajské relaci veřejnoprávní České televize, Událostech (15. 1. 2005), mohli diváci z úst redaktora zaslechnout tvrzení, že „IPB zkrachovala“. Není to poprvé, co Česká televize takto zavádějícím a nepravdivým způsobem interpretuje nedávnou historii.

Proti takovéto desinformaci je třeba se důsledně ohrazovat. IPB nezkrachovala, IPB byla s pomocí politiků ČSSD za bílého dne ukradena. Hlavní aktéři, chcete-li viníci, jsou známi, také jejich hlavní napomahač Pavel Mertlík, bývalý ministr financí za sociální demokracii. V předvečer „teroristické akce“, kterou se ozbrojené komando banky zmocnilo, obelhal vládu. Stejně bezostyšně lhal i později před parlamentní vyšetřovací komisí. Dokonce i bývalý předseda vlády Miloš Zeman ve své knížce Jak jsem se mýlil v politice přiznává, že jeho tehdejší kývnutí na nucenou správu IPB bylo chybou. To všechno neznamená, že IPB neměla problémy, které bylo třeba řešit.

Pokud je Česká televize PR agenturou ČSOB nebo ČSSD, pak se není co divit, že říká to, co říká. Totiž že falšuje nedávnou historii podle toho, jak ji píší „vítězové“. Pokud je ovšem veřejnoprávní institucí, televizí veřejné služby, neměla by se na svět dívat očima pochybných „vítězů“, nýbrž těch, kteří si ji skutečně platí, totiž diváků, koncesionářů, daňových poplatníků, slovem obyčejných lidí. Právě jejich písařem by Česká televize měla být.

16. 1. 2006, www.petrstepanek.cz