Nejsem politolog, mediální expert, poradce ani bůhvíjaksikdoříká, chci se vyjádřit jako občan, který odvádí daně a očekává za ně od státu služby na úrovni. A jednou z drahých služeb jak nám, tak našim kapsám je veřejnoprávní služba ČT.

Barbora Tachecí se pokusila posunout Český rozhlas kousek směrem ke komerčnímu vysílání a dostala padáka. Pan Janeček rozjel Českou televizi směrem ke komerci plnou parou a … NIC, žádný hysterický jekot komentátorů, žádné hluboké analýzy mediálních expertů.

Doložit svá tvrzení mohu snadno. Stačí mi podívat se do programu ČT 1 a nestačím se divit. Jak může ČT vysílat pořady typu Pošta pro tebe či Jílkovský Kotel s převlečeným kabátem? Chápu, že sledovanost je důležitý ukazatel, ale nemůže o ni jít až v první řadě. Stačí jen nahlédnout na web do sekce Vše o České televizi. Jednotlivé položky jsou v seznamu řazeny podle abecedy, ale ta „nejméně“ důležitá je předřazena znaky ABC, aby si poskočila výše – ABC sledovanosti a spokojenosti.

Také pohled do aktuální publicistiky je více méně tristní. Nevyčítám redaktorům, že zveřejňují bankovní nebo jiná tajemství, na rozdíl od politiků si myslím, že tu novináři jsou od toho, aby informovali, a o utajení skutečností se mají starat jiní. Vyčítám redaktorům formu, vadí mi, když je divákovi audiovizuálními prostředky podsouván názor. Příkladem jsou různé zvukové efekty typu doznívajícího mementa, opakování slov apod. Publicistika, která má senzaci jako cíl, je ostudná i u komerční televize, na ČT rozhodně nepatří.

Vím, že pan generální ředitel má lidi na každou z těchto „malicherností“, ale na něm je, aby tyto lidi řídil nebo vyměnil, a pokud na to nestačí, tak aby správu nad sledovaností, vyrovnaným rozpočtem i těmi mnohem důležitějšími parametry naplňování veřejné služby svěřil povolanějšímu.

Vím, že Jiří Janeček neodstoupí kvůli pár větám na internetu, stačilo by mi, kdyby se kolem České televize a jejího obsahu rozpoutala diskuse.