Návrat plošných opatření proti šíření nového typu koronaviru byl opět hlavním tématem vysílání veřejnoprávní televize. Bohužel, dnes je „covid“ dominantním prvkem mediální masáže a je zneužíván opozičními politiky na celém světě.

Již delší dobu ve svých poznámkách k virové pandemii konstatuji, že se z ní stal téměř výlučně politický problém, který je navíc médii natolik nafouknut, že v daném politickém a mediálním prostředí lze jen velmi obtížně zachovat chladnou hlavu. Je tak třeba dodat, že se opatření, ať hygieniků nebo celé vlády, dostávají do iracionální, vysoce emoční roviny, kde je pak již každá rada drahá.

Jsem naprosto konsternován informacemi, jak dnes Švédsko výborně zvládá virovou nákazu, a to údajně díky disciplinovanosti. Tyto zprávy v našich médiích naprosto zastírají realitu. Švédsko patřilo k těm státům, kde se na jakákoliv omezení kromě „rozestupů“ naprosto rezignovalo. Tamní lékaři si naopak stěžovali, že je politici neposlouchají, a počet zemřelých „s covidem“ tam dosáhl téměř šesti tisíců. Jestliže dnes vykazuje Švédsko mnohem nižší čísla infikovaných na počet testů, není to žádnou „disciplínou“, ale prostě tím, že tam první vlna proběhla v březnu a dubnu bez dramatických omezení ve společnosti. U nás naopak infekce nabrala nové tempo poté, co prakticky veškerá omezení přes léto padla. Nicméně počty úmrtí s covidem jsou u nás stále o řád menší než ve Švédsku, přičemž Česko i Švédsko mají přibližně stejný počet obyvatel. Severská země opravdu není příklad hodný následování.

Co se politického zneužití pandemie týče, máme bohaté vlastní zkušenosti. Opozice nejdříve křičela, proč vláda omezuje akce, proč rozhodla o biatlonu bez diváků, že nezajistila roušky (neměl je snad kromě Japonska či Tchaj-wanu vlastně nikdo včetně pevninské Číny). Cokoliv vláda podnikla, bylo nepromyšlené, chaotické atd. atd. A dnes? Opozice křičí, že vláda pozdě reaguje, měla dávno omezit to či ono, vydává nelogická opatření atd. atd.

Není ovšem zdaleka sama. Izraelská opozice viní premiéra Benjamina Netanjahua z exploze případů infekce, když předtím organizovala masové protesty (sice s rouškami, ale později bez roušek) proti „zkorumpovanému“ premiérovi. Kandidátka Demokratické strany na viceprezidentku Kamala Harrisová obvinila prezidenta Donalda Trumpa, že zavinil úmrtí dnes již asi 180 000 Američanů s covidem. Mimochodem, to je po přepočtu na 10 milionů obyvatel (Česko, Švédsko) stejně jako v mediálně vychvalovaném Švédsku! O to víc vyniká český údaj, který k dnešnímu dni činí necelých pět set zemřelých. Přisadil si ale i Donald Trump, který systematicky (podobně jako já, dodávám sebekriticky) označuje pandemii jako „čínskou chřipku“ a naznačuje její možný „umělý původ“ v čínských laboratořích.

Média, zejména ta „pokroková“, navíc velmi selektivně informují, a to v zásadě podle sympatií či antipatií k momentálně vládnoucím politikům. Trump tedy dělá nejen všechno špatně, ale odpovídá i za úmrtí, podobně brazilský prezident (který je stejně jako Trump u pokrokářů v nemilosti). Nedávná cesta Miloše Vystrčila na Tchaj-wan vedla v médiích k oslavám ostrova co se šíření viru covid-19 týče. Roušky se tam nosí prakticky všude, dělá se tam relativně velmi málo testů a „důsledně se pracuje s infikovanými a jejich kontakty“. Pak vyšlo najevo, že česká delegace vlastně nikam nesměla a byla téměř hermeticky odříznuta od lidí. To je také způsob, jak bojovat s virem.

Na závěr pak jen povzdech nad mediálním zpracováním virové pandemie. Poslední Události na ČT, které jsem sledoval, snad 20 minut referovaly o nových opatřeních ministerstva zdravotnictví, kolik škol je zavřených, co se děje v pražské dopravě. Teprve pak došlo na docela zásadní informaci o tom, že jednání mezi EU a Velkou Británií o nové obchodní dohodě uvízla na britském požadavku vyjmout Severní Irsko z jurisdikce EU, s čímž Velká Británie souhlasila, aby dohoda o vystoupení z EU neskončila krachem. Británii se vyčítá, že nedodržuje mezinárodní závazky a stává se nedůvěryhodným státem. Přitom si stačí uvědomit, že tím, že v rozvodové dohodě ponechali Severní Irsko v EU, Britové implicitně souhlasili s tím, že severoirské firmy budou při obchodování s Anglií, Skotskem a Walsem vypisovat celní prohlášení!

Možná, že britský premiér prodělal koronavirovou nákazu a podle svého okolí dokonce bojoval o život, virus ho ale nezbavil rozumu a požaduje vcelku logicky návrat Severního Irska pod britskou svrchovanost. Původní souhlas vysvětluje „spěchem“, ale jednalo se jistě o z nouze ctnost – nechtěl se s EU rozejít bez dohody, a proto souhlasil s podmínkou o Severním Irsku. Přitom právě možná nedohoda o obchodních vztazích bude mít mnohem větší dopad na obchod mezi EU a Británií než propad ekonomik v důsledku pandemie.

A ještě jedno číslo bych tu rád připomněl. Podle statistiky EU patří hospodářský pokles Česka v I. pololetí letošního roku k největším v unii. Samozřejmě je to důsledek dvou faktorů: české závislosti na exportu a českými opatřeními proti šíření viru, jimiž byla ekonomika radikálně postižena. Bonusem byl bezesporu velmi nízký počet úmrtí s covidem. Opětovné zavedení roušek je sice primárně obtěžující, ale rozhodně méně bolestné než opětovné uzavření ekonomiky. Andrej Babiš se oprávněně brání požadavkům uzavřít ekonomiku podobným způsobem jako na jaře letošního roku. Jen aby mu to vydrželo i po volbách na počátku října. „Omezovačů“ je stále dost a jejich síla není zanedbatelná.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz