Vždyť poslankyně Pecková měla o důchodcích pravdu

Další "práce" senzacechtivých médií. Prý útok na důchodce, arogance a žumpa. Kecy. To jsme jen slyšeli závan tvrdé reality, kterou řada lidí pokrytecky přehlíží, zatímco mají k důchodcům natažené ruce. Na rozdíl od novinářů, kteří nás zaplavují třemi větami z celého jejího vystoupení, vám nabízím text celý:

"Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, mechanismus úpravy valorizace důchodů pro období od ledna 2013 do roku 2015 nám detailně vysvětlil pan ministr a nemá smysl ho opakovat. Navržené opatření je jen jedním z celé řady, ke kterým vláda rozpočtové odpovědnosti musela sáhnout. Jednoduše řečeno, můžeme se natahovat jenom tak, jak nám stačí triko. Když se totiž budeme natahovat víc, ukáže se holé všechno od pasu dolů. Můžeme spekulovat, proč je nám najednou triko malé - jestli jsme tak ztloustli, anebo jestli jsme tak zběsile topili pod kotlem, až se srazilo. Ať se nám to líbí, nebo ne, úsporná opatření pocítí v tomto případě ve svých peněženkách senioři, ale oni se tomu přizpůsobí. Já to vím, protože s nimi pracuji celý život. Mnozí se narodili za války a svůj život prožili v režimu, který jim žádné extra zbohatnutí nedovolil. Ale oni nejsou nejvíce ohroženi úspornými opatřeními této vlády, oni jsou nejvíce ohroženi postojem této v uvozovkách moderní společnosti, jsou ohroženi společenským vyloučením. Nikdy jsem ještě v ordinaci neslyšela: já už nechci žít, já už na to nemám! Ale velmi často slýchám ve své ordinaci: já už nechci žít, protože už nemám pro co, protože už nemám pro koho, protože překážím, protože mě nikdo nepotřebuje. Přes evidentní demografický posun směrem k seniorům není naše společnost schopna a především ochotna na tento vývoj reagovat. Když si pustíte televizi, uvidíte reklamu na Pampersky proti inkontinenci, na lepidlo na zubní náhrady nebo v lepším případě na preparáty na kloubní chrupavku. Což je krásný signál našim dětem, na co jsme zredukovali život seniora. Senioři nemívají zpravidla již tak nákladné materiální potřeby, ale o to intenzivnější a imperativnější jsou jejich potřeby duchovní. Touží po uznání zkušeností a utvrzení, že jsou respektovanými členy této společnosti. Jakkoli bude v budoucnu nutné částečně přenést odpovědnost, jak a za kolik prožijeme svoje stáří na každého jednotlivce stejně tak jako odpovědnost za zdraví fyzické a psychické, proměnu dozajista bude muset prodělat i společnost. Bude se muset naučit vést se seniory dialog jako s partnerem, který něco nabízí a něco zcela oprávněně žádá. Tato vláda bohužel v tuto chvíli za daných podmínek neumí dostatečně naplnit peněženky seniorů. Ale co bychom měli umět všichni - naplnit jejich duši. Protože zdravý rozpočet bude málo, jestli nebude zdravá i společnost. Děkuji za pozornost."

A teď si bez emocí vytáhneme dvě věty, které se tak zalíbily novinářům a médiím, a kvůli kterým se následně snesla zdrcující kritika:

1) "Ať se nám to líbí, nebo ne, úsporná opatření pocítí v tomto případě ve svých peněženkách senioři, ale oni se tomu přizpůsobí." Můžeme se té větě ironicky smát, můžeme být rozhořčení, můžeme být naštvaní a dotčení, ale na této pravdivé větě nic nezměníme. Ano, na rozdíl od jiných věkových skupin se důchodci skutečně umí přizpůsobit aktuálním podmínkám – a to mnohdy daleko lépe, než lidé v produktivním věku, kteří odmítají myslet na zadní kolečka. V tomto ohledu by řada důchodců mohla jít bez mrknutí oka příkladem ostatním. Komu čest, tomu čest.

2) "Mnozí se narodili za války a svůj život prožili v režimu, který jim žádné extra zbohatnutí nedovolil." Něco se vám na této větě nezdá? Co vyšilujete, vždyť je to pravda.

Víte, když vytrhnete něco z kontextu a následně se na tom budete točit jak v lejnu, aby to co nejvíce smrdělo, je to výpověď o vás, ne o autorovi slov, z nichž jste jich pár vytrhli. Ano, když výše uvedené věty řekne u sněmovního pultu poslankyně TOP 09, je to šaškárna, protože právě lidé jako je Miroslav Kalousek mohou za současný stav. Ano, reforma penzijního systému je špatná, a kdybych to mohl ovlivnit, raději bych ji založil na podstatném snížení daní lidem v produktivním věku s tím, že se sami, s apelem na soudržnost rodiny, budou více starat o své rodiče a prarodiče, kteří se před tím starali o ně. Ano, teprve u těch důchodců, kteří by nikoho neměli, by měl být stát tím, kdo je na řadě. Politici za posledních dvacet let rozkradli, co mohli, a teď nám kážou o utahování opasků. Ani na okamžik to však nemění nejen pravdivost oněch dvou vět, vytržených z kontextu, ale ani nic ze všeho ostatního, co poslankyně Pecková řekla - a to je dle mého soudu daleko podstatnější poselství, jakkoli si toho média raději nevšimla.

Důchodci jsou v dnešní době více ohroženi vyloučením, nezájmem mladých, a to mnohdy ze své vlastní rodiny, absencí uznání zkušeností, ale i pohrdáním a opovržením, když o nich mladí mluví a píší, než nedostatkem peněz. A co se peněz týče – kolik lidí u nás, místo toho, aby přispívalo na živobytí svým rodičům, kteří se o ně celý život starali, si k nim jezdí čas od času pro nějakou tu korunu a diví se, jak je možné, že mají kam sáhnout do kredence, a teď někde na fórech kritizují, že důchodci budou mít míň?

Ano, také jsem přesvědčen, že tato vláda nedělá reformy (ty by totiž musely jít do základů a principů, což se v podání vlády a jejího podporování existence pečovatelského státu, aby měli politici co přerozdělovat, neděje), ale nic to nemění na faktu, že poslankyně Pecková měla pravdu, a že se novináři opět zachovali jako hyeny. Ne, žumpa není to, co řekla Pecková, ale to, co z toho novináři udělali.