Máme novou vládu a české komentátory čeká těžká zkouška. Zvláště ty pravicové nebo pravostředé. Po osm let mohli kritizovat vládu, jejíž základní hodnoty a ideje byly jiné než jejich. Teď ovšem bude u moci kabinet, který se bude snažit prosadit reformy spíše pravicové. Jak se s tím komentátoři vyrovnají?

Nové časy

Obecně lze tuto otázku vztáhnout i na celé noviny. Tři ze čtyř celostátních deníků - Lidové noviny, MF Dnes a Hospodářské noviny - se etablovaly jako kritické k ČSSD. Byla to kritika nejen osobní (v posledním roce a půl zejména vůči Jiřímu Paroubkovi a jeho politickému stylu), ale také programová.
Zjednodušeně řečeno tyto noviny razily tezi, že země nutně potřebuje určité reformy, které však levicová vláda nechce a nemůže provést.
Topolánkova vláda má tyto reformy v programu. Budou ji tytéž noviny na komentářových stránkách podporovat, anebo naopak kritizovat?

Pulitzerovo dědictví

Kritická poloha je pro noviny přirozenější a také příjemnější. Bulvární vydavatel Joseph Pulitzer už v devatenáctém století tvrdil, že noviny mají být vždy na straně slabších. "Slabí" jsou v tomto případě občané, "silní" ti, kteří mají politickou moc.
Když si Jiří Paroubek ještě coby premiér stěžoval, že ho tisk příliš kritizuje, dostávalo se mu obvykle odpovědi, že je to právě proto, že je u moci. To je pěkné, ale: je právě tohle funkce novin? Být přísný na vládu a kritizovat ji, ať dělá cokoliv?
Je přece rozdíl mezi kritikou za ideje a za "umělecký dojem". Ten u politiků není nikdy moc dobrý, zvlášť u těch českých. Ale pokud jde o program, pak by komentátoři kritizující vlády předešlé měli tu současnou spíše podporovat. Jenže to je ošemetné. Pochvalný komentář je bez ohledu na okolnosti podezřelým žánrem a ani čtenáře by asi moc nebavil. Navíc čeští komentátoři neudělali v tom ohledu dobrou zkušenost.
V první polovině devadesátých let se mnozí z nich chovali "státotvorně" a podporovali reformy prosazované Klausovou vládou. Proklausovské nadšení se však změnilo ve frustraci, a tak jako někteří Klause zpočátku vášnivě podporovali, stali se v druhé polovině devadesátých let jeho stejně vášnivými kritiky. Pro čtenáře přestal být jejich postoj konzistentní a srozumitelný. Jinak řečeno: přišli o to nejdůležitější, čím komentátor disponuje: totiž důvěryhodnost.
Jak se tedy mají chovat noviny, když se "jejich" strana dostane k moci? Jistý návod nabízí například britský levicový deník Guardian, který něco podobného prožil v druhé polovině devadesátých let, tedy po vítězství labouristů a Tonyho Blaira.
Za vlády konzervativců se vyprofiloval jako velmi kritické médium, po roce 1997 se však musel vyrovnat s tím, že se doslova přes noc stal "vládním" deníkem.
Recept zní: definovat základní hodnoty, které redakce bude zastávat, a to bez ohledu na peripetie praktické politiky. Novinám by se nemělo stát, že nebudou ideově spřízněnou vládu kritizovat jen proto, že je z jejich perspektivy "menším zlem" než opozice. Ale ani to, že budou vládu kritizovat pouze proto, že to vypadá dobře.
Podle tohoto receptu se chová Guardian a Tonyho Blaira za jeho kroky často chválí i kritizuje: třeba v momentech, kdy se mu jeho politika zdá příliš pravicová. Rovněž projevoval velmi výrazný nesouhlas s jeho postojem k Iráku.

Právo není Guardian

Deník ideově spřízněný s vládou má i tu výhodu, že vládní politici jsou k němu otevřenější.
Může tak lépe vysvětlovat vnitrostranické poměry a také motivace konkrétních politických činů, které ostatním médiím zůstávají skryty. V podobné pozici byl v minulých dvou volebních obdobích český deník Právo. Pokud šlo o události z útrob Lidového domu, málokdo z českých komentátorů je dokáže vysvětlit a popsat tak jako například Alexandr Mitrofanov. Na rozdíl Guardianu však Právo neumí gravitaci ideově spřízněné strany dobře odolat: příliš často působí spíše jako stranický deník.

Trochu lepší události

Pro český pravicový tisk je situace jiná v tom, že k žádné stran současné trojkoalice včetně ODS nemá moc blízko. Uvidíme, jak se vzájemné vztahy budou utvářet.
Pár hodin po pátečním hlasování o důvěře vlády se ve studiu České televize sešlo několik komentátorů z celostátních deníků. Všichni dali najevo, že konečně pominulo mnohaměsíční období politické nehybnosti. Pavel Verner z Práva si posteskl, že ho v uplynulém období "události nutily psát o věcech nedůležitých". Přejme proto komentátorům trochu lepší události.

HN, 25.1.2007

Autor je novinář