Hodnocení publikované v médiích může ublížit mnohem více než zveřejněná fakta. Jenže soudy novinářů jsou právě to, proč mnozí lidé noviny čtou, dívají se na televizi nebo poslouchají rozhlas. Je to služba, kterou od médií očekávají.

Před čtrnácti dny, v Kulturním centru v pražském Nosticově paláci, v průběhu debaty o mediálním obrazu případu týraného chlapce z Kuřimi, řekl psycholog Jeroným Klimeš, že více než zveřejněné záběry nahoty, mohly hocha zasáhnout titulky jako například „matka bestie“.

Vysokoškolská učitelka a předsedkyně Etické komise při Syndikátu novinářů Barbora Osvaldová se v té souvislosti zmínila o sofistické otázce, zda média v lidech určité mínění podněcují nebo postoje a očekávání veřejnosti pouze tlumočí.

Manipulovali žurnalisté bezohledně veřejné mínění proti matce, když ji označili za bestii nebo jen s odstupem vyjádřili to, co si o jejím jednání publikum myslí? Označili veřejného nepřítele - cíl k vybití negativních emocí - nebo pouze podali zprávu, že veřejnost takovou roli matce přisoudila?

Pravděpodobně ani jedno ani druhé.

V anketách, ve kterých jsou občanům kladeny dotazy k určité události, tázaní obyčejně bez rozdílu uvádějí fakta, která přinesla média. Jiné zdroje informací většinou ani nemají. Vyjádření se však nejspíš začnou lišit podle míry samostatnosti myšlení respondentů. Pasivní převezmou z novin, televize nebo rozhlasu i popis vztahů mezi aktéry události a souvislosti, zatímco ti aktivní si vazby a kontext nacházejí sami.

Publikum patrně od svého média očekává, že se s ním bude moci ztotožnit ve výběru tématu a jeho celkovém vyznění, se vztahy a kontextem to už může být jiné.

Týrání dětí je námět, jenž se dotýká všech a nepochybně je také většina odsuzuje a přeje si, aby se mu dalo zabránit. Proto se takový námět objeví ve všech médiích. Všichni očekávají fakta a pasivní část publika kromě toho i jejich hodnocení, protože novinářům důvěřuje tak, jako v podstatě celému politickému uspořádání, institucím a subjektům ve svém okolí. Konformní část publika přijímá všechna doporučení nebo návody bez rozpaků. „Matka bestie“ je servis pro segment veřejnosti, který se bez výhrad identifikuje s přítomností, realizuje se v ní a očekává za to úplné služby také od druhých. Tato část publika je médii vedena k názoru - ale takové vedení k názoru (o vztazích a kontextu) přichází v úvahu, jen pokud novináři zvolí téma, které dané publikum zaujme. Vnutit mu jiný apriori nepřitažlivý námět, například problémy důstojného stárnutí, je mnohem složitější a ekonomicky se to nevyplácí. Podobně i vyznění tématu musí splnit očekávání publika. Událost musí naplnit fáze příběhu, dosáhnout zřetelného konce podle zavedených zvyklostí. Jinak médiu hrozí, že vyvolá ve svých konzumentech nespokojenost a rozladění.

Otázka, jestli média události provokují nebo reflektují, proto není příliš příbuzná s nálepkou: ...co bylo dříve, jestli vejce nebo slepice.

Novináři mohou v omezené míře a jen pasivní části publika indoktrinovat hodnocení vztahů a souvislosti, protože jejich auditoriem je to vnímáno jako servis. Ve volbě témat a jejich vyústění média odrážejí většinové mínění, jelikož opak by znamenal přesvědčování majority čtenářů, diváků či posluchačů, a to by bylo složité i nákladné.

(Psáno pro Česká média)