Koho? No přeci český národ + Babiše a Zemana. Kdo? No přeci naši novináři a publicisté, zvláště od pražského kavárenského stolečku, jak říká Ondřej Neff. Kde sedí pravdoláskovníci, po roce 1989 zrození havlisté, pokrokáři a tak vůbec. Jiní intoši sedí u jiného stolečku, ale ti nemají v ruce ty správné „páky“. Protože si myslí něco jiného.

Co by proboha pokrokáři dělali a o čem by psali? Je sice pravda, že od dob, kdy Bohumil Doležal psal své proněmeckétraktáty, se doba uklidnila, ale jak se ukazuje, zvyk je zvyk.

Jaký zvyk? No psát o tom, že Češi obecně jsou verbež, zloději, zaostalci, co nemají rádi cizince, a vůbec banda, která zvolila Miloše Zemana. Což je hrůza srovnatelná se zkázou Sodomy. A taky Babiše, což je arciďábel. Dokonce snad něco víc. Je to takové, dle nich, moderní převtělení starozákonního náčelníka všech zlých bohů zvaného Ba’al Zəbûb, strašlivý „pán much“ (v křesťanské češtině Belzebub). Podle ugaritských a biblických textů šíří kolem sebe zlo třeba tím, že vylučuje nebezpečné jedovaté mušky.

Odborně se tomu duševnímu stavu říká „oikofobie“, tedy nenávist k vlastnímu (národu). Já bych dodal, že jde též o produkt zvaný „myšlení nové šlechty“, části vzdělanců pohrdajících plebsem.

Pokud myslíte, že přeháním, stačí vzít do ruky Lidové noviny ze soboty 29. prosince 2018 a číst. Tak třeba můj dávný známý z fanklubů sci-fi, Jarda Veis, napsal neuvěřitelný článek „Česko s rozdvojenou myslí“. Jak je obvyklé u levicových intelektuálů, namontuje do sebe naše emigranty z dob komunismu, objevně prohlásí, že utíkali (tehdy se říkalo že „to brali za kopečky“) ti, co měli „privilej“, že dostali od komunistického režimu výjezdní doložku. Tak to už je hovadina do nebe volající. V době normalizace se nejvíce utíkalo přes Jugoslávii. Každý sice devizový příslib nedostal, ale přesto v roce 1979 vyjelo do Jugoslávie 259 361 československých občanů. Takže buď Veis trpí sklerózou, anebo si myslí, že si lidi nic nepamatují. Nevím, kolik lidí takhle uteklo, ale rozhodně nešlo o žádné privilegované občany ČSSR. Být československým imigrantem, dosti bych se, jak to říci slušně, na….. namíchl.

Navíc porovnávat československé emigranty, kteří prchali za Západ z komunistického ráje, a dnešní ekonomické uprchlíky z muslimských států a subsaharské Afriky je nebetyčná drzost. Českoslovenští emigranti prchali „za lepším“, ale také za svobodou. Prchali do států se stejnou kulturou a byli ochotni tvrdě pracovat, učit se a bez odmluv uznávat kulturu společnosti, která je přijala. To se nedá říci ani náhodou o 99 % dnešních ekonomických emigrantů do Evropy. Ti se odmítají změnit, odmítají tvrdě pracovat, což zpočátku neplatilo o muslimských emigrantech z šedesátých let. Dnes přicházejí v naprosté většině jako agresoři lidé požadující, aby je hostitelské země platily a živily, a jejich cílem je tuto společnost ovládnout. Většina z nich je přesvědčena, že na to mají „právo“ či jsou k tomu svým bohem vyvoleni. Porovnávat ty, kteří jeli nejen za lepším, ale i za osobní svobodou a byli ochotni za tyto výhody tvrdě zaplatit, s dnešními obyvateli no-go zón je nechutné.

Také tvrzení, že sem nejdou Veisovi „imigranti“, protože „tu žije nepohostinný lid“, je na pár facek. Česko a Československo vždy přijímalo uprchlíky, je to zde tradice. Od dob příchodu Habánů v 16. století, členů sekty novokřtěneckých křesťanských uprchlíků z Německa, Švýcarska, Itálie i Rakouska, přes ruské a ukrajinské uprchlíky před bolševiky (1918 až 1938), demokratické Němce a židy před Hitlerem (1936 až 1938), řecké děti (1948) až po uprchlíky z Jugoslávie (1991 až 2001). Tuhle „chucpe“ pomluvu ovšem nevykládá jen Jarda Veis, je to obehraná písnička všech pokrokářských lhářů. Lidé, milý Jaroslave, hlasují vždy nohama. Ale oproti státům bývalého SSSR, včetně Pobaltí, oproti Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku atd., odkud lidé o milionech utíkají, k nám lidé přicházejí. Z Pobaltí odešlo po roce 1989 cca 1/3 obyvatel (Estonsko - 15 %, Lotyšsko - 25 %!, Litva – 30 %!!), z Bulharska odešly dva miliony z původních devíti atd.

Jediný bývalý východní stát, do kterého lidé stále dobrovolně přicházejí a usazují se zde natrvalo, je Česká republika. Za posledních 15 let zde přibylo cca 500 000 obyvatel – imigrantů, navíc zde pracuje tak či onak okolo milionu cizinců. Přes přísné imigrační požadavky se o trvalý pobyt anebo české občanství hlásí stále a stále více lidí. Takže jakou relevanci má Veisovo tvrzení, že „zde žije nepohostinný lid, který každého příchozího rád oškube“?! Relevance žádná, je to bohapustá lež.

Obvyklý blábol o tom, že 81 % našinců je proti uprchlíkům a, jak lživě dedukuje Veis, prý i imigrantům, se snaží zastřít skutečnost. Každý imigrant, který je ochoten pracovat, dodržovat zákony a zvyky naší civilizace, je zde vítán. Pečlivě prověřen, ale přijat. Jako oněch půl milionu zmíněných imigrantů.

Úlitby (úlitba je rituál, kdy se bohům nebo duchům obětuje nějaká tekutina či dnes chvalozpěv na ideologii) jako pocta mrtvým pokrokářským ideologickým bohům o Babišovi, Orbánovi atd. má hodnotu dřívějších výkřiků o tom, jak se proletáři celého světa spojí a že vítězství socialismu je dějinnou nutností. Ostatně tvrzení, že „dotyčné známe“ jen z televizních zpráv a videí na sociálních sítích, ukazuje, že kolega Veis je úplně mimo mísu. Tvrdit tohle v době, kdy desetitisíce studentů i obyčejných občanů jezdí po celém světě, vypadá, jako že se autor duševně zapomněl někde před třiceti lety.

Abych se netrefoval jen do bývalého kamaráda, stačí se juknout do článku na téže straně LN, a to od Petra Kamberského „Sto čtyři vteřiny“. Článek o problémech s výstavbou či spíše nevýstavbou naší dálniční sítě vylepšil snad jako nějaký podmíněný reflex mnoha našich novinářů hozením lejna do tváře vlastního národa. Je tím část delšího souvětí znějící: “...ačkoli se tady krade všechno, co není přivařeno autogenem.“

Nevím, kde a jak byl pan Kamberský ve světě. Zda je jeho tvrzení podepřeno nějakou vlastní zkušeností. Zda byl někdy okraden a co mu bylo ukradeno.

Já nejsem světoobčan, znám jen Evropu a přilehlé okolí. Ale mohu – stejně jako statistiky policie – konstatovat, že po odeznění šílené Havlovy amnestie, kdy nechal propustit 23 000 vězňů v roce 1990 - aktu lidsky pochopitelného, po letech jeho věznění - se vrátila jejich velká část opět „za katr“. Dnes se u nás moc nekrade. Jakmile se Police ČR zkonsolidovala, zavedla zabezpečovací zařízení a lidé pochopili, že demokracie může mít také nebezpečné dopady, počet trestných činů u nás neustále klesá. V moderních továrnách se oproti komunismu nekrade, prostě to moc nejde. Ovšem předpokládám, že pan Kamberský nemá s chodem moderních firem žádné osobní zkušenosti. Pominula doba hromadného vykrádání rekreačních objektů (chat), policie to už umí řešit a předcházet tomu. Jízdní kola se u nás kradou podobně často jako třeba v Holandsku a Dánsku, oproti krádežím aut v Itálii anebo Španělsku se u nás auta prakticky nekradou. A ani nezapalují jako protest proti něčemu.

Jako bývalý manažer mezinárodní firmy, často pracovně cestující po Evropě (dnes v důchodu), mohu však poučit pana Kamberského o krádežích a kriminalitě v mnoha evropských „vyspělých státech“.

Naši zahraniční „západní“ kolegové byli u vytržení, že je možno v Praze v létě v noci sedět „na zahrádce restaurace“ a platit útratu před odchodem. V Německu je třeba běžné platit vše a ihned. Jedno kolo piv – zaplatit ihned. Druhé kolo piv, opět zaplatit ihned.

Jít v Hamburku, Rotterdamu anebo v Barceloně (mimo turistické trasy) sám v noci je považováno za výzvu nechat se přepadnout. V Madridu vás hned po příjezdu kolegové seznámí s tím, že u autobusů a metra vás jako cizince pravděpodobně přepadnou a okradou organizované skupiny. Fintami jsou „nabízené květiny“ mladou dívkou či stařenou, polití nějakou tekutinou a následně její „čištění“ a okradení. Jak v Madridu, tak v Barceloně, ale i v Itálii kdekoliv. Když jste ve Španělsku déle, je běžné nenosit u sebe originál pas anebo jiný průkaz. Vždy jen černobílé kopie. Policie to ví a tyto kopie jako dokumenty běžně uznává.

Dostanete-li se na silnici nebo ulici do zátahu Guardia Civil, což se nám stalo několikrát, seďte uvnitř v autě. Žádné mávání rukama nebo vystupování. Oni nemají ty samopaly na ozdobu. I když dnes už se to v Baskicku uklidnilo, ale dole v Andalusii, u Mursie anebo Valencie (mimo přísně střežené turistické oblasti) seďte v autě a dělejte, co chce policie.

Ve Francii je „veselo“ nejen na pařížských předměstích, ale v Lyonu a hlavně v Marseille. Když jsem zastavil u přístaviště, abych se zeptal, kde mám na týden konference zaparkovat auto, během patnácti minut mi „jistí Francouzi“ vypáčili dveře auta a kufr krumpáčem a nebýt toho, že se mnou šli nazpět dva další mladí muži, námořníci, tak by asi ten krumpáč tak rychle nezahodili. To bych měl asi smůlu.

Při procházce starým městem v Marseille jsem se jako idiot zeptal, jak to, že mají místní malí obchodníci tak rádi velké psy. Byli jeden či dva u každého krámku. Francouzský kolega se na mne podíval jako na dementa a pravil, že ti velcí psi nemají rádi Araby.

Že se vás v Itálii pokusí na ulici kdekdo okrást, to je všeobecně známo. Doporučuji panu Kamberskému navštívit například vedlejší neapolské ulice. Má-li rád dobrodružství a má-li nějaké zbytečné peníze. A kdyby něco, neutíkejte, oni mívají nože a často i pistole…

Ani před velkými hotely nebudete úplně v klidu a bezstarostný jako u nás. V Seville, ale také na Sicílii je celkem běžné okradení turistů nastupujících do autobusu při odjezdu domů. Obzvláště nebezpečné to je, je-li někde blízko park. Nastupovali jsme do autobusu, když se z parčíku vyřítila skupina cca 4-5 mladíků, vrazili mezi turisty, popadli jejich kufry a prchali pryč. Turisté ječeli, báby omdlévaly a jen skupinka neznalých mladých turistů z Česka za nimi vyrazila. Mladé gangsteříky to tak překvapilo, že kufry odhodili a prchli. Přivolaná španělská policie vyčinila českým mladíkům, protože je taky mohli tihle grázlíci pobodat. Což prý činí dost často.

Mohl bych vyprávět dále o vykradených zásilkách, o ukradených služebních vozech atd. Spíše doporučuji panu Kamberskému, aby do celkem solidního článku nemotal takovéhle mediální „hovna“. Nemá to zapotřebí. Ale když on už je to nějak zvyk některých novinářů a publicistů házet ty pomluvy a nadávky na vlastní národ.

Z tohoto hlediska je škoda, že nejsme Španělé. To by se oba pánové báli něco podobného napsat o Španělech. Protože oni by si to Španělé s nimi rychle vyřídili. Takovéhle kecy se tam netrpí.

Nemám zásadně nic proti oběma pánům, oni jsou jen oběť vlastní „bubliny“. V které se setrvačně pohybují. A kde lhát a pomlouvat vlastní národ se považuje za ukázku vyšší kultury a lepšího, vznešenějšího názoru.

Mimochodem, moc se mi líbí další mantra našich medií, že Zemana a Babiše většina národa nenávidí. Oni si tihle géniové nevšimli výsledků voleb? A nečtou tabulky o tom, komu národ věří a komu ne? Zeman je stále na nějakých 50 % důvěryhodnosti, Babiš někde kolem 30. A našim mediím a jejich autorům věří méně než 20 % lidí.

Ostatně, co na to asi říkají majitelé a šéfredaktoři? Zkrachují tištěná media také proto, že jim málokdo věří, a ještě méně lidí si je tedy kupuje?

Na druhé straně je fakt, že kdyby naši progresivní novináři neměli Babiše, Zemana a „zaostalé Čechy“, už by asi nevěděli, co mají vůbec psát. Kdyby zkusili napsat něco objektivního a bez nadávek na vybrané cíle, možná by jim upadla ruka. Anebo by se ukázalo, že nic jiného než potřebu vytahování se na všechny, co nemyslí jako oni, v hlavě vlastně nemají.