Úterní demonstrace proti současné invazi imigrantů vyvolává hysterické reakce. V tradici normalizační Československé televize, která používala záběry zjevně problematických osob k tomu, aby zdiskreditovala protirežimní demonstrace, pokračují nyní hlavní česká masmédia.

Člověk nabývá dojmu, jako by stovky úterních demonstrantů nosily šibenice a už už na ně věšely zubožené imigranty nebo jejich zastánce. Z textů i fotografií však vyplývá, že ony „šibenice“ nesly dvě osoby. Dvě z celého davu demonstrantů. Není snad nutno připomínat, že šlo o zjevnou nadsázku (na maketách šibenic byl krom jiného nápis „za vlastizradu“, která byla v dřívějších dobách trestána smrtí). Je referování o demonstraci ze strany českých masmédií objektivním zpravodajstvím? Jsem přesvědčen, že ne.

Snad vrcholem neobjektivity a novinářského hnusu byla reportáž Hanuše Hanzlíka v Televizních novinách. Reportér mluvil o „příznivcích Tomia Okamury, požadujících mimo jiné věšení lidí(!), kteří chtějí pomáhat uprchlíkům z válkami zmítaných zemí.“ Policie prý nezasáhla proti lidem vykřikujícím „rasistická a xenofobní hesla“, zato prý zadržela jejich odpůrce, kteří „v klidu a vsedě na místě protestovali“. Je to zvláštní. Dřívější zpravodajství z celé události zmínilo jako důvod pro zásah policie nikoli demonstraci proti rasismu, ale blokování účastníků demonstrace proti imigraci.

Tak jak to tedy bylo? Že by policie opravdu zatýkala lidi za hesla proti rasismu? Opravdu došlo k tak bezprecedentnímu a protizákonnému zásahu policie, který novinář v hlavním zpravodajském pořadu televize naznačil? Nebo je pravdou původní zpravodajství o tom, že příznivci imigrantů blokovali průvod demonstrace, což je samozřejmě porušení ústavních práv demonstrantů? Hanzlík se ústavním právem ve prospěch muslimů v reportáži oháněl. Že by z ústavy citoval jen velmi výběrově? Že by ústavní práva přiznával jen jedné straně sporu?

Makety šibenic se nemusely líbit každému. Rozdíl mezi nevkusem a porušením zákona je však zásadní - ovšem pouze ve svobodné společnosti. Kroky ministra Chovance a multi-kulturních pionýrů z masmédií tento rozdíl stírají. Jakkoli je pro mě Tomio Okamura tragikomickým populistou, je mi stokrát milejší populista, který reflektuje reálná rizika, než lháři a manipulátoři, kteří ústavně dané svobody natolik okleští, že z nich fakticky zůstane jen ta formální, ústavní slupka.

Po této cestě jsme již jednou šli. Cesta trvala čtyřicet let a došli jsme tam, kam jsme si zasloužili. Jak vidno, stejnou cestu mnozí z nás nastoupili znovu. Nepoučitelnost je smutná forma hlouposti.

Autor je konzervativec