Moji followers se mě často ptají, jakým způsobem si i po dvaceti letech života v UK udržuji takový přehled o českém dění. Odpověď je jednoduchá: díky své práci mám dostatek času poslouchat kvanta podcastů z obou stran názorového spektra malebné české kotliny. Investuji do toho nemalé prostředky – platím si hromadu předplatných na různých platformách, abych měl přístup k široké škále informací přímo od zdroje. A taky právě proto přicházím s tímto zamyšlením nad kvalitou některých z nich.

Jako naturalizovaný Brit s českým srdcem sleduji vaši scénu vždy s nadějí, že tam najdu ostrov racionální diskuse. Nechtěl bych, aby to znělo, že se na českou kotlinu dívám povýšeně – i v Británii už to bohužel v posledních letech není s politickou kulturou to, co to bývalo. Polarizace a emoce často vítězí nad fakty i u nás. O to víc jsem ale hledal v českém prostoru místa, která by si zachovala tvář a úroveň.

Dlouho byl pro mě takovým majákem podcast Kecy a politika. Chci předeslat, že k Bohumilu Pecinkovi chovám hluboký respekt. Je to novinář staré školy, jehož analytické uvažování je na špičkové úrovni. Kdyby byl projekt postaven jen na jeho rozhledu a erudici, byl by to podcast „povinný“. Bohužel tam, kde Pecinka staví mosty, jeho kolega Petros Michopulos dnes kope hluboké hroby pro jakoukoli slušnou debatu. Z pohledu člověka, který stále věří v určitou úroveň diskuse, je jeho vystupování čím dál víc nepřijatelné. Pan Michopulos se projevuje způsobem, který často překračuje hranice agresivity – je vulgární, drzý a prosycený neskrývaným despektem k lidem s jiným pohledem na svět. To, co mě ale bolí nejvíc, je ten všudypřítomný pocit nadřazenosti a arogantní ponižování každého, kdo nesdílí jeho vidění světa. Je to nebezpečné elitářství, které se tváří jako obrana hodnot, ale ve skutečnosti je pouze rozleptává zevnitř.

Kvůli tomuto toxickému prostředí jsem musel tento podcast, kterého jsem si chtěl původně vážit, velmi brzy vyřadit.Tato mince má ale i svou druhou stranu. Když se totiž podívám na opačný konec názorového spektra, například k XTV a Xaveru Veselému, vidím úplně stejný vzorec.

Dlouho jsem oba tyto póly sledoval záměrně a s otevřenou myslí. Snažil jsem se najít střed, kompromis a udělat si o českém dění vlastní obrázek na základě argumentů z obou stran. Věřil jsem, že v tomto střetu názorů lze najít pravdu. Dnes ale vidím, že XTV je v podstatě zrcadlovým obrazem téhož konceptu, jen v jiném barevném provedení. Zatímco jeden tábor šíří zlobu pod nápisem „liberální inteligence“, druhý ji šíří pod maskou „hlasu lidu a selského rozumu“. Oba tyto světy ale spojuje jedna fatální věc: totální absence respektu k člověku jako k oponentovi.

Místo věčného dialogu, který jsem u obou stran dříve hledal, dnes vidím jen vědomé rozestřávání společnosti pro pár korun z předplatného.Hluboce se mi příčí tato média, která žijí z nenávisti a dělají si z ní byznys model. Chápu, že konflikt nese čísla, ale cena, kterou za to společnost platí – ať už v Česku nebo u nás v UK – je až příliš vysoká.

Demokracie stojí na slušnosti a schopnosti naslouchat. Na obou stranách by nesmírně prospělo, kdyby v diskusi bylo více elementární slušnosti a více upřímné snahy porozumět té druhé straně, spíše než za každou cenu kopat hluboké příkopy.Chci zdůraznit, že oba pánové mají nesporné kvality a o to víc mě mrzí, že se zaprodali tomuto destruktivnímu přístupu.

Věřím, že pan Michopulos je ve své podstatě špičkový komentátor s hlubokým vhledem. Stejně tak musím říct, že naprosto miluji kvalitu českého jazyka a způsob vyjadřování Lubomíra Xavera Veselého – v tomto směru je to radost poslouchat.Je proto obrovská škoda, že tito talentovaní lidé nyní používají své dary k prohlubování příkopů. Moje slova nejsou pokusem je ponížit, ale povzdechem nad tím, že takový potenciál slouží zlobě místo kultivovanému dialogu. Stále doufám, že jednou u obou převáží úcta k oponentovi nad snahou o levnou senzaci. Česko si to zaslouží. Pěkný den vám všem.