Nedělejme si žádné iluze. Všude to funguje stejně. Klaka občanských aktivistů převlečených za novináře si za halasného vykřikování hesel o demokracii, svobodě slova, vyváženosti a objektivitě krade veřejnou televizní obrazovku pro sebe a své politické milce. Na ostatní zbývá jen paběrkování. A skřípění zubů. Takhle to funguje dlouhá léta. Jednoho dne ovšem „ostatním“ dojde trpělivost.

Stalo se tak v Maďarsku, částečně na Slovensku, nyní to probíhá v Polsku. Po volbách se změní politické poměry v zemi a noví vládcové se odhodlají k radikálnímu řezu. Vždycky je kolem toho spousta křiku a obviňování, pokaždé se také připojí spřátelené eurounijní struktury, přesněji spíše ideoví zadavatelé a protektoři. Načež se Evropou line křik a nářek všech spřátelených propagandistů a manipulátorů i jejich politických a ideových spojenců.

Také Česká televize je zralá na podobné vymetení. Však také kritika její jednostrannosti – v posledních měsících především v souvislosti s Ukrajinou, Krymem a nyní s uprchlickou invazí – opět sílí a mezi občanstvem nebývale rezonuje.

Veřejnoprávní televize sice konzumuje povinné poplatky ode všech, za tyto peníze ovšem vyrábí propagandu pouze jedné názorové skupiny. To neznamená, že z obrazovky sem tam nezazní nějaký alternativní názor či že do vysílání občas není připuštěna alternativní tvář. Vlk se nažere, koza zůstane celá. V žádném případě to ale nic nemění na tom, že není nejmenšího sporu o to, kdo třímá otěže, respektive čemu a komu televize (prý) veřejné služby ve skutečnosti slouží. A aby bylo jasno, které názory jsou „správné“ a které „pomýlené“, vždy je po ruce „odborník“, jenž zaznělé pomýlené věty patřičně vysvětlí.

Spřátelené mluvící hlavy mají volný prostor a dostává se jim laskavého zacházení, zato „nepřátelům“ redaktor skáče do řeči už v první větě, protože neodpovídají „správně“. Povolen je pouze předepsaný politicko korektní newspeak. Běda, když se odchýlíte. To jste promptně onálepkováni coby extremisté, náckové či xenofobové.

A tak je obyvatelstvo po dlouhá léta indoktrinováno pouze jedním jediným správným názorem. Na opoziční smlouvu, na Havla, na evropskou integraci, na Klause, na amnestii, na euro, na Zemana, na Majdan, na Řecko, na Putina, na globální oteplování, na Trumpa. Přičemž tento seznam lze libovolně doplňovat. Přesto to nějak nefunguje.

Kupříkladu přímá prezidentská volba. Propagandisté se v zametání cesty na Hrad pro knížecího kandidáta aktuálně přizdobeného punkovým čírem mohli doslova přetrhnout, leč pomýlené obyvatelstvo si klidně zvolilo ze všech stran ostřelovaného protikandidáta. Šílení Romancovové či Votápkové se mohou z obrazovky umluvit, nicméně prostý lid si o Ukrajině, Krymu i Putinovi stejně myslí své. Nejaktuálněji má tenhle hrách házený na stěnu podobu vítání migrantů přišedších nás multikulturně obohatit, respektive natírání všech, co to vidí jinak, na hnědo.

Co se s tím dá dělat? Jen se opakuji: Radikální řešení je Českou televizi zrušit. Bez náhrady. Techniku rozprodat, určit správce archivu, kmitočty vysoutěžit. Méně radikální varianta je sáhnout České televizi na peníze. Zrušit televizní poplatky, financovat ji přímo ze státního rozpočtu a hlavně jí nasadit radikální dietu. A samozřejmě: otevřít ji celému názorovému spektru.

Že smetana trpělivost těch, co to všechno platí, už nikoli pomalu, nýbrž docela rychle kysne, musejí cítit i na Kavčích horách. Nepochybně také registrují, jaký krátký proces s jejich názorovými pobratimy právě dělá nová polská vláda. A tak se najednou dějí věci.

Těsně před Silvestrem – dokonce v jeden den – na vlnách Českého rozhlasu politicky zcela nekorektně hovoří Klaus junior a Knížák a z obrazovky České televize Klaus senior a Robejšek. Diskutéři na internetu se nestačí divit a spekulují o novém větru. Zkušení realisté to ovšem vidí daleko střízlivěji. Jedna vlaštovka jaro nedělá. Spíš je to tak, že těsně před koncem roku naši aktivističtí majitelé veřejné televize i rozhlasu dohánějí statistiky, aby mohli dál předstírat, že vysílají vyváženě.

Pozdě, nevážení vymývači mozků! I na vás dojde. A tentokrát vám už ani spacáky nepomohou.

www.petrstepanek.cz