29.3.2024 | Svátek má Taťána


MÉDIA: Českému filmu chybí obsah

27.5.2006

Akce filmařů – zavření českého stánku na filmovém festivalu v Cannes – je k nevíře. Filmaři, nespokojení se skutečností, že president vetoval zákon o Státním fondu kinematografie a dosud spřátelení – zejména sociálně demokratičtí - poslanci neměli už chuť ztrácet čas přehlasováním toho veta, zcela svévolně zavřeli českou reprezentaci na obchodní části prestižní mezinárodní akce, čímž nepochybně poškodili zájmy nejen Česka jako takového, ale především zájmy své – českých filmařů. Ukázalo se, že se umějí chovat jen jako nevychované děti, které ze vzteku nad přísností pana ředitele zabijí školníkova kanárka. Co je však zdrcující a ve své výmluvnosti varovné, je fakt, že došlo k faktické defraudaci více než jednoho milionu korun z veřejných prostředků. Právě tolik dalo Ministerstvo kultury na českou reprezentaci. A právě tolik vyletělo komínem, když filmaři zastoupení zavřeli. Říká si to o trestní oznámení, podat by je měl ministr Jandák.

V té souvislosti dvě mediální perličky. Jandák měl včera – mj. i k této věci – na svém úřadu tiskovku. Pravil tam, že je mu velice líto, že zákon neprošel, neboť s ním spojil několik měsíců svého ministrování. Že ale byl udiven nad faktem, že při závěrečném hlasování ve Sněmovně nebyl jediný zástupce filmařské obce. Jako by to považovali za samozřejmé nebo jim to prostě nestálo za námahu. Až potud citát z Jandáka přinesly některé deníky. Žádný ale neotiskl větu, kterou ministr kultury bezprostředně navázal. Řekl: „Je zajímavé, že v době tzv. televizní krize byly parlamentní galerie plné protestujících filmařů.“ Inu, redakční, možná dokonce již agenturní cenzura zase zapracovala.

A ještě jedna četba z novin. Minulý týden (17.5.) se v MFD pozastavila doyenka české filmové kritiky Eva Zaoralová nad skutečností, že zatímco canneský program se dme filmovou produkcí lecjakých postkomunistických zemí (Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Litva), český film opět – jako již tradičně – zastoupen není. Zaoralová svým decentním způsobem nachází zdůvodnění: „Jisté je, že přítomnost děl z ostatních produkcí poněkud nahlodává teorii o apriorních předsudcích vedení festivalu, s oblibou hýčkanou českými režiséry.“ Jinými slovy je řečeno, že současný český film prostě neobstojí ve srovnání s litevským či maďarským, a mohou to zapšklí čeští filmaři stokrát svádět na předpojatost festivalového výběru. Dnešní český film prostě není dobrý. A lepší nebude ani s pěti zákony o Státním fondu kinematografie. Film totiž dělají tvůrci, umělci, lidé. Ne peníze. Peníze vylepší formu, ale lidé dávají obsah. A ten českému filmu chybí.

25.05.2006

(Psáno pro server Česká média)