Jakkoliv jsou čtenost či sledovanost bulvárních médií vysoké, tak přesto platí, že většina lidí v této zemi je ignoruje. Nezajímá se o ně a jejich svět se s pseudosvětem celebrit nijak neprotíná. Na rozdíl od těch, kteří teď s bulvárem a jejich konzumenty vytáhli do halasného boje. Všichni se však v minulosti s bulvárem sami zapletli, a tak teď potřebují pomyslné tranpsarenty, aby dali najevo, že bulvár nečtou a že jím pohrdají.

I proto je jejich tažení tak teatrální, podivné a legrační.

Není pravda, jak tvrdí spisovatel Michal Viewegh, že špatný je bulvár všude na světě. Ano, anglosaský tradiční bulvár je stejně tvrdý, bezohledný a možná i lživý. Ale navzdory tomu všemu má v sobě zakořeněný určitý morální princip. Ten spočívá v tom, že bulvár je "zlý" na ty, kteří to z různých důvodů "unesou", tedy na bohaté, slavné a mocné.

Pýchou tradičního bulváru je, že stojí na straně slabších. To bylo to první a základní pravidlo, na kterém první bulvární listy v druhé polovině devatenáctého století vznikly. Mimochodem ho formuloval Joseph Pulitzer, vydavatel bezskrupulózního a sprostého plátku, který si později "vykoupil" černé svědomí tím, že veškerý majetek odkázal na založení první novinářské školy a také prestižní žurnalistické ceny.

Na těchto principech bulvár dodnes funguje, a to i v Česku. Žije na okraji společnosti, není však mimo ni. Nabízí lacinou a dostupnou zábavu masám. Pro městského intelektuála střední či mladé generace je snadné opovrhovat těmi, kteří si bulvár každé ráno v trafice kupují. Ale nemyslím si, že by měli právo je za to peskovat či morálně popotahovat.

Bulvár je nevkusný a neetický. Spisovatel Viewegh se však plete zásadně v tom, když ho dělí na "tvrdý" a "měkký". Ten druhý celebrity fotografuje v jejich hezky zařízených bytech a nechává je tlachat hlouposti. Rozumíme, proč se to právě celebritám líbí. Ale pardon, tenhle druh žurnalistiky je přece stejně nepravdivý a lživý jako ten, který do života známých lidí vsunuje neexistující milostné aféry či jiné skandály.

Z čistě profesního, novinářského hlediska je obojí podvod. Ten druhý se od prvního liší jen tím, že je takzvaným celebritám nepříjemný.

Je vrcholem drzosti, vydávají-li se celebrity slovy svých mluvčích v inzerátu za jakousi "menšinu", jejíž lidská práva jsou porušována "za asistence státu". Je to výsměch problémům skutečných menšin a skuečnému porušování lidských práv.

Z textu petice i ze všech rozhovorů, které její iniciátoři poskytli, plyne jediné: oni neprotestuji proti bulváru jako principu. Oni chtějí mít bulvár zkrocený a ochočený, který bude zastupovat jejich zájmy. Jsou jako politici, kteří dělí média na dobrá a špatná, ale tím jediným kritériem pro ně je, jak právě o nich píší.

Skoro všichni, kteří zatím petici podepsali, si s tím zlým bulvárem v minulosti více či méně "zadali". A teď chtějí hodnověrně přemlouvat společnost, aby ten samý bulvár začala bojkotovat a vytlačovat jako nepřijatelný? To přece nemůže fungovat. A rozhodně nejde o dobrý způsob, jak česká média kultivovat. A že by to bylo třeba! Ovšem tohle je tak nějak laciné, průhledné ... a poněkud bulvární.

(Psáno jako polemika pro LN)