Na českém velvyslanectví v Kodani se přihlásila osoba, která se legitimovala jako Barbora Škrlová, jedna z aktérek divného příběhu, jenž začal odhalením týrání dítěte a vyústil v příběh s náboženským rozměrem a pěknou řádkou tajů a nejasností. O tom, že se na naší ambasádě objevila tato osoba, všechna důležitá média referovala obratem. Největší deníky, MfD, LN a Právo, dokonce na titulní straně sobotních vydání (16.června). Na tom není nic divného. Média soustavně vytvářejí poptávku čtenářské zvědavosti po nových peripetiích této kauzy, protože je atypická a plná otazníků, což je mediálně takříkajíc nosné. Zajímavější je, jaký důraz zprávě o „objevené“ Škrlové jednotlivé deníky dávají. Z čehož lze usoudit, jaký význam případu dávají v kontextu jiných událostí.

Mladá fronta Dnes vsadila „Aničku“ alias Škrlovou už do poměrně okurkové konstelace. Na titulní straně zaujímá asi půlstranu, zbytek obsadily informace o cestovkách, pokutových bodech pro řidiče a další zprávy o kontroverzní budově Národní knihovny zvané chobotnice. Deník se pak k tématu Škrlové vrací ještě téměř na celé straně 2. Je to zde zjevně zpráva dne.

Právo sice dalo Škrlovou také na titul, ale v podstatně menším (jednosloupcovém) provedení a s textem jen na pár řádek, jehož pokračování najdeme až na straně 4 (kde obyčejně Právo umísťuje zprávy z oblasti kriminality – a nejinak je tomu i v tomto případě). Na titulní straně Práva dominuje domácí politika – Kalouskova reforma, Čunkova aféra, Klausův soud s justičním čekatelem.

Největší tanec kolem Škrlové rozpoutaly Lidové noviny. Věnovaly jí téměř celé strany 1 a 2, plus komplet stranu 3. LN pojednaly zpravodajství o návštěvě kodaňského velvyslanectví opravdu detailně. Počínaje retrospektivou celé kauzy, přes rozhovory s lidmi z jejího okolí, až po pokus o psychologickou sondu do ženina rozháraného nitra. Nic netušící čtenář by mohl z četby LN usoudit, že Škrlová je přinejmenším utajenou dcerou presidenta nebo náhle objeveným potomkem Přemyslovců, pretendujícím na český trůn. Nebo z nebe spadlým ET-mimozemšťanem. Nebo převtělením Matky Terezy. Nebo čímkoli jiným, co spadá do kategorie dvouhlavých telat či sloních mužů a podobných cirkusových hrdinů.

Procházka po denním tisku dává příležitost k zajímavému zobecnění. Jakkoli třeba Právo bývá obyčejně podezíráno z největšího sklonu k líbivosti, dává často krimi na titulní stranu a vychází vstříc svému čtenáři, který patří spíše k nižším příjmovým a vzdělanostním skupinám, tentokrát se deník zachoval velice rozumně a pro Barboru Škrlovou, či kdo to vlastně je, nepustil ani o milimetr víc, než bylo nezbytně nutno k ukojení čtenářského voyerismu.

Zato Mladá fronta Dnes a zejména Lidové noviny popustily uzdu bulvární tvořivosti, zřejmě popoháněny představou, že takto přilákají víc čtenářů. To je ovšem zjevně omyl. Po Lidových novinách (a většinou ani po MfD) nesahá člověk, který je odkojen Bleskem a Chvilkou pro tebe. Deníky se fatálně pletou v odhadu chování příslušníků trhu. Vzdělanějšího čtenáře, dychtícího po seriózní informaci z politiky, ekonomiky či kultury, tento hurástyl odradí, zatímco masy zvědavců nepřivábí. Noviny budou na tomto svém úkroku do bulváru ve finále jedině tratit.

A jedna malá glosa na závěr. Lidové noviny na titulní straně vypíchly tučným písmem větu: „Výpověď Škrlové by mohla vnést jasno do případu.“ To je na pováženou. Jaké jasno by do případu mohla vnést výpověď člověka, jehož identita není zdaleka ještě zřejmá, který se poslední řadu měsíců (možná let, kdoví) chová velice prapodivně a má řadu znaků, jimiž se zpravidla od okolí odlišují psychopati a sociopati v těžké fází své poruchy… Jakou cenu má výpověď duševně narušeného člověka? Inu, cenu jeho představy o skutečnosti. Má to znamenat, že ústřední deník se od nynějška bude řídit při popisu reality (chorobnými) představami současníků či aktérů jednotlivých kauz? To bude pěkné zpravodajství!

Případ Škrlové má všechny rysy případu kriminálního. Nepatří na titulní strany seriózních médií. Nezasluhuje takovou mediální pozornost, jaké se mu dostává. Skutečnost, že se média chovají jinak, znamená, že ztratila soudnost a sama žijí v posunutém světě svých představ o tom, co je tržně efektivní. Ignorují ovšem čtenáře a jeho očekávání. Přesněji: vnucují mu svou vůli, svá témata, svá stanoviska. Tím ovšem znejasňují hranici mezi seriózním a bulvárním médiem a zpochybňují sám smysl své existence. Tato média, jak bylo řečeno, na to doplatí nejspíše ekonomicky. Hůře na to doplatí čtenář, příjemce. Buď bude žít spolu se svými novinami v nepravdivém světě pokřivených svědectví a vymyšlených agend, nebo se od něj odpoutá a opustí svět novinového zpravodajství úplně.

(Psáno pro Česká média)