Proč tento předlouhý úvod? Byl takový čas, kdy jsem měl četbu československých časopisů v rozpisu práce a Mladý svět mezi ně patřil. K nejoblíbenějším komentářům, zejména sloupků pana doktora Plzáka tamtéž (jinak též agent StB krycím jménem Karel), od amerických studentů a studentek patřilo právě slovo bullshit. V tomto případě to slovo representovalo i pojem ve slovníku neobsažený; totiž pobavení nad takovou hovadinou. Bylo doprovázeno úsměvy až hlasitým smíchem. Zkřížení, či tedy střet rozdílných kultur, můžeme říci. Včetně v ČSSR doporučeného mysogynismu pana doktora Plzáka, vulgo agenta Karla.
Z časů ještě dávnějších pak tu mám vzpomínku na šéfa všech zástupců velitele pro věci politické, tedy jaksi kápa početného hejna politruků, u 22. výsadkové brigád naší armády lidové, mezi jehož zásadní poučení patřilo také toto:„Vemte to obyčejným selským rozumem! Amerika válčila s Japonskem čtyry roky a nemohla to zvládnout. A když do války vstoupil Sovětský svaz byl za čtrnáct dní konec!“
Čas oponou trhnul a věru, že jsem neměl důvodů vzít ten časopis do rukou. Mladý svět vzal ďas, ale máme tu jiné dítko shodného vrhu. K nazření obsahu nepřiměly mne nákladné reklamy časopisu v TV, ale čekání u zubaře. Titul mírně pozměněn.místo MS je to MF a obohaceno o slovíčko PLUS. Plus co? Plus starý známý bullshit, prosím!
Hned na straně 24 nacházím článek „hlavní editorky“ Terezy Spenserové „Chudák matka příroda“ věnovaný, čemu jinému, než zločinům páchaným Spojenými státy americkými na matce přírodě. Kromě toho se tam tvrdí, že „bývalý nacista“ Werner von Braun stál v čele amerického kosmického programu, což je jen obyčejná lež. Jinak to autorka béře přes delfíny cvičené v zabíjení lidí až ku studijním výsledkům amerických středoškoláků, to vše v intencích selského rozumu majora Adámka. Však válka s Japonskem vskutku skončila dva týdny potom, co do ní vstoupil SSSR, že? Táž dáma se o pár stránek dále věnuje i (původně KGB vyprodukované, jak možno dnes prokázat) pomluvě, že AIDS/HIV byla vyrobena v laboratořích – pochopitelně amerických. Což si myslí, jak se dozvídáme od všestranně informované Terezy, i keňská bojovnice za práva žen a ochránkyně přírody Wangari Mathaai(ová) jinak laureátka Nobelovy ceny za vysazování stromů. Původně s tím arciť přišel (a to právě prostřednictvím KGB) už roku 1984 indický list The Patriot. Který nám Terezka cituje, aniž by poinformovala o cestě, kterou se tam ta zpráva dostala a která byla mezitím mnohokrát zveřejněna.
Zásadně ovšem jde o zisky farmaceutických firem a nic jiného a v podstatě i za ptačí chřipkou nám vězí pan ministr Rumsfeld.
Ani pan doktor Rath by to nevymyslil lépe, jen by tam doplnil i ODS.
Hlavní editorka si navíc v listu stěžuje (a doplňuje to svojí fotografií diblíka, ku prospěchu věci s obličejem částečně zakrytým nevinným psem), že jí někteří čtenáři, a to prý nevybíravě, vyčítají nelibost způsobenou jejími články, které považují za prokomunistické.
Považují? Snažil jsem se tedy být vybíravý, ale ta svěží dílka dámou vyplozená opravdu vykazují slovník a argumentaci nejen majora Adámka, ale i třeba soudruha Exnera, Filipa (agent Falber) a jiných soudruhů běžně nalézaných v Haló novinách.
Do třetice nám pak ta dáma s nevinným pejskem dopřává svého vidění arabsko-israelského konfliktu, za jaký by se nemusil stydět nejen major Adámek, ale ani Josef Goebbels, kteří jedině správně dokázali rozpoznat hnusnou židovskou agresi už před léty. Žido-bolševická plutokracie už není ovšem od roku 1945 v kursu, ale israelská agrese a rasismus, to se nynčko nosí.
Tak nevím, zda by se tu nemohlo uplatnit pravidlo Tříkrát a dost! Ve své oblíbené hyperbole bych se však ještě chtěl vrátit do chvíle, kdy jsme se ženou po více jak dvaceti létech vstoupili v listopadu 1989 do (tehdy zpustlé a s množstvím jakýchsi hulákajících individuí) kavárny Slávie. U okna vedoucího k Vltavě a s výhledem na Hradčany byl volný stolek, leč plný špinavého nádobí. Požádali jsme opodál postávajícího vrchního, aby nám ho dal uklidit. Překvapeně, ba přímo zkoprněle nás chvíli pozoroval, pak stolek uklidil sám. Potom si přišel pro objednávku a poznamenal:
„Vy jste tu dlouho nebyli, že?“
Přisvědčil jsem a otázal se, z čeho to uhodl.
Prý ze žádosti, aby nám dal stolek uklidit. Copak on může dnes dát někomu nějaký příkaz? A pak pokynul kolkolem po kavárně a dodal: “To koukáte!“
Koukali jsme. Koukám. Slavii už zrenovovali, takže ne tam, ale na MF PLUS, který zůstal hezky kultovním svazáckým periodikem. Aneb starým sýrem v novém balení.