25.4.2024 | Svátek má Marek


MÉDIA: Bublan asi konečně pochopil

17.10.2006

Ačkoli odposlouchávání reportérky internetového zpravodajského deníku Aktuálně .cz Sabiny Slonkové, redaktora Českého rozhlasu 1 – Radiožurnálu Jan Hrbáčka, dvou politiků a jednoho lékaře hraničilo se zdravým rozumem (jak řekl předseda ústavně právního výboru sněmovny Marek Benda v Rozpravách Českých médií ve středu v kulturním centru ministerstva kultury v Nosticově paláci), přeci jen bylo k něčemu dobré.

Díky špiclování jmenovaných žurnalistů je teď už zcela jasné, že bezpečnostní složky státu používají takzvanou operativní techniku velmi nerozumně a téměř nekontrolovaně, bez respektu k soukromí občanů. Kdo by hned nevěděl, oč běží, jde o vyšetřování úniku informací z Kubiceho zprávy do médií, které prováděla inspekce ministra vnitra. Inspekce ministra, nyní už bývalého, ale jsoucího předsedy sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost Františka Bublana, který v debatě v Nosticově paláci musel připustit, že snaha policie umístit prostorový odposlech na pracovišti Českého rozhlasu v parlamentu je hodná odsouzení. Ministra, jenž byl nucen také uznat, že jeho dřívější inspektoři chybovali, protože nevyslechli prokazatelně všechny svědky přítomné projednávání Kubiceho zprávy a nevyužili tedy všechny možnosti při vyšetřování, jak jim ukládají předpisy, a místo toho rovnou „nasadili odposlechy“. Bublan pak nemohl než souhlasit s předsedou ústavně právního výboru Markem Bendou, že dozor nad využíváním odposlechů je v České republice nevyhovující a nedostatečný. Protože se v této věci shodli dva významní představitelé dvou nejsilnějších parlamentních frakcí, mělo by být zpřísnění dohledu nad využíváním operativní techniky hotovou věcí.

Porobnosti a věcné řešení je záležitostí odborníků. Pro novináře je důležité, že Bublan nejspíš konečně pochopil, že investigativní či pátrající žurnalisté čelí zločinu a asociálním jevům vůbec svými postupy, jako vyšetřovatelé a policie obecně zase používá své (jiné) metody, aby bojovala proti kriminalitě. V každém případě novináři, kteří pátrají po informacích, i policisté, již hledají proti zločincům důkazy, jednají ve veřejném zájmu. Velmi zjednodušeně je možné asi napsat, že žurnalisté na protispolečenské či protizákonné jevy upozorňují, zatímco bezpečnostní složky by jim měly zamezit. Cílem médií obyčejně není odhalit, dopadnout viníka a dostat ho před soud, ale poukázat na to, že takový člověk existuje a uniká spravedlnosti (i když deník MF Dnes se o něco takového pokusil, aby odhalil pedofila, ale jak napsal ve čtvrtek Miloš Čermák v Hospodářských novinách ZDE, MF Dnes se tím zachovala dost „lehkomyslně“). Novinářům se takový záměr daří většinou proto, že mohou kriminálníkovi nabídnout publicitu – pochopitelně anonymní - a tím v něm vzbudit iluzi, že je něco více něž ostatní, určuje běh věcí a podobně. Podmínkou proto, aby taková žurnalistická metoda fungovala, ovšem je spolehlivě zaručená ochrana zdroje informací, tedy buď zákonem dané právo novináře neprozradit identitu toho, o němž cosi negativního sděluje, nebo nepsané pravidlo, že investigativec svůj zdroj neprozradí, i kdyby za to měl jít do vězení.

Možná skutečně bývalý ministr vnitra ve středu při diskusi v Nosticově paláci nahlédl, že lépe je o možnosti spáchaní trestném činu vědět než nevědět, i když podezřelý zůstane v anonymitě. Veřejnost má právo být o potencionální kriminalitě informována a policie má povinnost konat, aby jí zamezila. Odposlouchávání novinářů však staví tento princip na hlavu, protože eventualita špiclování novinářů znamená, že žurnalisté svým informátorům a osobám, které s nimi přijdou do styku, nemohou zaručit diskrétnost či anonymitu. V takovém případě pátrací žurnalistika ztrácí z valné většiny smysl, média ztrácí mnohé ze svého poslání, které v demokracii mají, a celý systém veřejné kontroly může být narušen. Snad tedy i Bublan pochopil, že novináři v zásadě sotva mohou spolupracovat s policií, ale přitom nemaří vyšetřování ani zločincům nepomáhají, jen reflektují odvrácenou tvář společnosti a tím vytvářejí tlak na to, aby se věci daly do pořádku. Bezpečnostním složkám státu to v jistém smyslu komplikuje prácí, ale svoboda je komplikované prostředí.

(Psáno pro Česká média)