Novináře a média dělíme na přátelská a veřejnoprávní. Za nepřátelská jsou tudíž považována taková, která zatím nebyla ke koupi nebo se (zatím) nedala ovládat, na čemž se tvrdě soustavně pracuje.

Normálně myslící člověk má možnost si ze získaných informací utvářet na události vlastní názor. Jenže...

Těch informací je opravdu až moc. Jsou to pravdy, polopravdy, lži, ale také výmysly působící věrohodně. Vyznat se v tom, když přece víme, že není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu, je i pro zkušeného obtížné. Ne vždy považujeme zprávu za natolik závažnou, abychom zjišťovali její věrohodnost. Tu nám pomáhá zkušenost s pověstí zdroje. I to je kolikrát matoucí. Jsou třeba takové zprávy s názvem, co v televizi nebylo, a následuje uvedení „ověřené“ informace třeba o imigrantech doplněné videem. Nikdo neověřuje pravost videa. Ono je vlastně skutečné, jen z jiné události, jiného data a jiného místa konání. Je spousta situací, které na netu najdeme a které se pro vymyšlenou událost dají použít. A divák se rozčílí a hned má pocit, že to musí sdílet. To je již nastartovaný řetěz na sociálních sítích.

Adresáty bez kontaktu v sociálních sítích si taková „událost“ najde v elektronické poště. Tvůrce „události“ samozřejmě ví (my si děláme srandu z Velkého bratra), koho oslovit jako prvního. Takový se rád o zprávu podělí s přáteli, resp. s těmi, jejichž adresy má ve svém počítači. Příjemce zprávu neověřuje, vždyť přišla od známého. Ale protože je zpráva natolik závažná, pošle ji dalším přátelům. Říká se tomu řetězový e-mail. Odborníci asi vědí, kolik lidí taková zpráva osloví, a protože se „někam“ vytratil původ, je brána bez rozmýšlení za věrohodnou. Tak se asi utváří většinový názor.

To jsem uvedl dezinformaci okatou na první pohled, ale jsou i takové, kdy má lživá zpráva základ ve skutečné události a je zpracována školenými odborníky. Základ zprávy jen upraví a s vloženou lží je brána vážně.

Pro seniory a ty, kterým počítač či internet nic neříká, tu fungují noviny, rozhlas a televize. O důležitosti těchto médií svědčí útoky na rozhlas či televizi. Mám na mysli veřejnoprávní. Takový rozhlas či televizi by každý rád ovládal. Jsou totiž svědomím politiků a oligarchů, kteří mají sice své noviny a televize, ale ty veřejnoprávní je usvědčují ze lží a podvodů. Je velmi smutné, že samotný prezident je na straně oligarchů, protože sám má problém s nápisem na prezidentské standartě.

Dokonce věřím, že to jsou ony důvody ovlivňování voleb. Kdo věří dezinformaci a podle ní si tvoří „vlastní“ názor, volí podle toho.

A veřejnoprávní média zatím odolávají tlaku tvůrců těch účelových zpráv. Ale jak dlouho?