Předpojatost od servilnosti nerozlišíte. Zvlášť u novinářů ne. Napsal jsem letos na jaře v souvislosti s tím, že vedení rozhlasové stranice ČRo 2 – Praha odvolalo s okamžitou platností moderátora Aleše Cibulku z pořadu Jak to vidí. Ředitel stanice Jiří Vejvoda kladl Cibulkovi za vinu, že dovolil v svému hostu Yvonne Přenosilové, aby se kriticky vyjádřila o premiérovi Jiřím Paroubkovi. Vejvoda to považoval zejména před volbami za politicky nekorektní a obával se, že stanice by mohla být obviněna z ideové zaujatosti.

Nyní, na podzim, bych doplnil, že u žurnalistů těžko od sebe rozeznáte nejen předpojatost od servilnosti, ale také od jisté bezradnosti. A to proto, že po čtyřech měsících, které uplynuly od stažení Cibulky z vysílání, stalo se cosi podobného šéfreportérovi zpravodajství televize Nova Janu Tunovi. Napsal totiž předsedovi ČSSD Jiřímu Paroubkovi, aby se mu omluvil za to, že ho po volbách obvinil z nadržování ODS. Ředitel zpravodajství a publicistiky Martin Ondráček shledal Tunův dopis prohřeškem proti redakční etice, jelikož může vzbudit dojem, že redakce je proti Paroubkovi zaujatá. Tuna se prý v televizi nikomu nesvěřil, že si hodlá s lídrem sociálních demokratů vyřídit účty. Nevíme, jaká slova Tuna volil, ale podle Ondráčka šlo „o nepřijatelnou komunikaci“ .

Jestli byl šéfreportér Novy na Paroubka sprostý, je přirozené, že se vedení televize od jeho hrubostí distancovalo a existuje řada způsobů, jak novináře postihnout za to, že do osobních záležitostí zatáhl svého zaměstnavatele a poškodil jeho dobrou pověst. Pokud ale Ondráčkovi vadila jen výzva k omluvě za obvinění z politické zaujatosti, je to neočekávané. Když Paroubek obvinil Tunu z protežování ODS, nařkl z nevyváženosti a nekorektnosti i zpravodajství Novy. Dalo by se proto předpokládat, že vedení stanice bude protestovat anebo výtku vůči šéfreportérovi shledá oprávněnou a stáhne ho hned z vysílání. Nestalo se však jedno ani druhé, až teprve poté, co se s nesouhlasem ozval sám Tuna, zmizel náhle šéfreportér z obrazovky. Dalo by se spekulovat, proč se Nova nebránila, když byl Paroubek předsedou vlády i proč se Tuna začal bránit až poté, co Paroubek premiérem být přestal, ale to nechme.

Když v květnu v České rozhlase zatápěli Cibulkovi, napadalo mě, že není snadné odhalit, jestli žurnalisté jsou politicky předpojatí nebo spíš jen hloupě zbabělí či vychytrale opatrní a snaží se nepodráždit ty, o kterých si myslí, že mají moc či na ni brzy dosáhnou. Stává se, že nevíte, zda se jedná o novináře, který se upřímně snaží být politicky korektní a neuvědomuje si své ideové ledví, nebo jestli jde o škrabáka, který podlézá mocným. Asi vůbec nemá smysl uvažovat o tom, že by se podařilo odhalit, jak ti, co moc mají, zasahují prostřednictvím ustrašených pisálků nebo svých „kryptopříznivců“ do obsahu médií. Ve své podstatě mocným stačí vyslovit pár rázných úvah na adresu domněle zaujatých novinářů a zaútočit na média, která jim dávají prostor. Skrytí ideoví sympatizanti vytáhnou do boje za politickou korektnost a zbabělci se pokusí úslužně umlčet své moci-nepohodlné kolegy. Pokud jde o svobodu slova, vyjde to nastejno, ale pokoušet se odhalit jedno nebo druhé, je podle mého mínění marnění času. Nejde to.

Jestli Tuna nenapsal Paroubkovi sprostý dopis, nedovedu si představit, jak chce vedení Novy z té šlamastiky vybruslit, aniž by vzbudilo podezření, že si to nechce s jedním z nejvlivnějších politiků rozházet. Tím méně je mi jasné, jak chce Nova čelit dalším stížnostem politiků, kteří, povzbuzeni případem Tuny, velmi pravděpodobně budou si stěžovat ostošest.

V podobných případech opravdu nevíte, jestli jde o předpojatost, servilnost nebo bezradnost. Nejrozumnější by ale asi bylo, kdyby se Tuna svému zaměstnavateli omluvil, že nepřímo jeho jménem, ale proti jeho vůli se snažil obhájit jeho důvěryhodnost a celou věc označil za osobní. Vedení Novy by ho asi mohlo napomenout, že dělá rozhodnutí za něj a tím byl mohla celá záležitost skončit, ale … u žurnalistů těžko od sebe rozeznáte nejen předpojatost od servilnosti, ale také od bezradnosti.

(Psáno pro Česká média)