Mediální tlak na presidenta Václava Klause v otázce jeho podpisu Lisabonské smlouvy nabývá nebývalé síly, který přerůstá místy až v nechutnou kampaň. Jak jinak lze například charakterizovat dvacet historek o prezidentu Klausovi (pochopitelně negativních), které se objevily v Magazínu Mladé fronty Dnes 7. 5. 2009.

Pravda o povahových vlastnostech Václava Klause se vytrácí ve světle charakterových vlastností lidí, kteří s ním dlouhé roky spolupracovali, těšili se všeobecné přízni, kterou na začátku devadesátých let požíval Václav Klaus, a těžili z ní. Účinek těchto vyprávěnek se obrací proti samotným autorům. Ale nejen proti nim, kteří jsou v tom redakční zásluhou Mladé fronty Dnes nyní nevinně.

Ta ve svém dryáčnictví vůči Václavu Klausovi zešílela, když ve stejném čísle jakoby nic prezentuje názory dětí z prvního stupně základních škol na vlastnosti prezidenta Václava Klause pod titulkem “Prezident musí být střelenej“.

V pondělní Mladé frontě Dnes (11. 5. 2009) pak Viliam Buchert, zástupce šéfredaktora, lká na polistopadovou úrovní většiny národa a jejím pokleslým vkusem, zhlížejícím se v bulvární kultuře typu Ivety Bartošové, Michala Davida, Evy a Vaška.

Člověku se nechce věřit, že lze jeden den s prominutím masírovat lidi lacinou demagogií a druhý den kázat o morálce. Není pak divu, že kde se nedostává všeobecné úcty a slušnosti k člověku jako takovému, lidé cítí, že jsou podváděni a utíkají se k jednoduchým a pohodlným východiskům, jakými jsou pop blbiny všeho druhu.