Poslední dobrý krok ministra kultury Martina Štěpánka ve funkci byl ten, že zrušil ministerskou vyhlášku, kterou si nedlouho předtím vydyndala lobby zastupující zájmy autorskoprávních agentur typu OSA (Ochranný svaz autorů – mimochodem o této organizaci za totality napsali Michal Horáček a Luboš Beniak do Mladého světa reportáž s výmluvným názvem OSA Nostra). Podle té vyhlášky se měly do ceny prázdných CD a DVD nosičů (jakož i kopírek a jiných množidel) započítávat alikvotní náhrady za autorská práva autorů děl, která takto mohou být (to ještě neznamená, že nutně budou) kopírována.

A téměř souběžně přišla druhá rána v podobě verdiktu Nejvyššího soudu Evropské unie, který rozhodl, že se mají autorské poplatky platit též z televizí a přehrávačů umístěných v hotelových pokojích, neboť jde prý o naplnění obsahu pojmu veřejné produkce.

Důvody nahromadění těchto událostí jsou tři. Jedním je zájem autorskoprávních organizací. Jsou živy z toho, co v podobě procent strhnou z poplatků vybraných pro autory z provozování jejich děl. Zájem ochranných svazů je tedy legitimní a nelze se jim divit. Jde jim o peníze. Navíc jsou nervózní z toho, že rapidně klesá prodej nahraných nosičů (CD, DVD) s hudební či audiovizuální produkcí spolu s tím, jak se rozšiřuje software pro individuální přepalování těchto nosičů. Ochranné organizace sice říkají, že se brání pirátské velkoprodukci, ale to je jen zanedbatelný zlomek. Mnohem víc kopií se (ovšem nikoli na trhu, nýbrž v soukromém vlastnictví samovýrobce) vyskytuje z individuálních palíren, které má doma už každý druhý majitel počítače. Producenti a bojovníci za poplatky ale už neříkají druhou část pravdy. A to je, že ceny nahraných nosičů na trhu jsou dlouhodobě netržně přemrštěné a individuální vypalování je tak velmi často spíše reakcí jednotlivců na tyto nehorázné ceny, než snahou podvádět autory a producenty. Na vypalování totiž musíte obětovat svůj čas, a ten také něco stojí. Když vezmete cenu prázdného nosiče (kolem 10 Kč), zapůjčení originálního nosiče v oficiální půjčovně (kolem 50Kč), alikvotní část ceny softwaru (v řádu korun), pak největší investicí je právě čas. Ve finále se tak dostanete při „tvorbě“ vlastního CD/DVD řekněme na polovinu ceny krámské. A to je zhruba cena reálná. Kdyby se originály v obchodech daly pořídit za dvě tři stovky, paličů by ubylo. Zbyli by piráti, kteří s nelegálními kopiemi kšeftují. A na ty je tu zákon a represivní složky. Věřím, že by bylo po problému.

Druhá část problému tkví ve faktu, že o nás rozhodují evropské instituce a evropský právní úzus. Přísná regulace autorskoprávních poměrů je velice výhodná pro silné evropské (či nadnárodní) firmy. Prostě vzato: zdražení nosičů a kopírovacích strojů v našich obchodech bude mít za důsledek pozvolný pád trhu s touto komoditou, protože si zájemci o toto zboží prostě objednají a nechají dovézt totéž levněji zpoza hranic, třeba z Bavorska. Bavorský obchodník zajásá, náš zkrachuje. Oba jsou v Evropské unii, ale oba jsou si rovni jen potud, dokud jeden nebude rovnější. Tak to známe ze socialismu. To, co přináší EU, je socialismus. Zde je důkaz.

A třetí potíž je ve způsobu ochrany autorských práv, jak ji praktikuje třeba právě OSA. Členství v ní není povinné, ale odvody do ní povinné jsou. Znám řadu umělců, kteří nejsou zastupováni OSA, ale OSA z jejich produkcí od pořadatelů vybírá poplatky. Znamená to ale, že tomuto umělci z nich nedojde ani haléř. Peníze si rozdělí někdo jiný. Jakou metodikou, kdo a kolik, ví jen OSA. Tento nespravedlivý systém násobného zdanění logicky zakládá na nespokojenost účastníků systému, i těch (a zejména těch), kteří jsou v něm nedobrovolně.

Proto závěrem ještě jednou laudatio Martinu Štěpánkovi, který sice Krakena v podobě špatné vyhlášky nejprve do světa vypustil, ale ve velice krátkém čase sám zase zavřel do klece, kam po právu patří.

S evropským rozhodnutím ve věci hotelových televizí český ministr holt už nic nenadělá. Je totiž ministrem jen českým. A to je v dnešní Evropě menší pán, než poslední štrasburský úředníček.

(Psáno pro Česká média)