Je to pěkný paradox: na jedné straně v naší přírodě motýlů z nejrůznějších důvodů ubývá (kdy jsme, my městští, viděli naposledy i toho prachobyčejného běláska?), zatímco v politice pořád zůstává nějak přemotýlováno. Poté, co si v tomto předvolebním období připomeneme květen 2019, kdy v uměleckém prostředí pražského Mánesu došlo k symbolickému náletu představitelů této krásné hmyzí čeledi. Na tam probíhající výroční schůzi Česko-německé obchodní a průmyslové komory se totiž předseda vlády Andrej Babiš zahraničním byznysmenům pochlubil, že v Čechách „máme rádi přírodu, chceme sázet miliony listnatých stromů, máme obrovský program na vodu, naše včely mají rádi řepku.“ A taky „znovu chceme motýle“.

Pro neznalého je všechno nové nesmysl

Tento jasně formulovaný plán ochrany přírody vzbudil velký ohlas, žel především posměšný, až urážlivý. Sólo měli především premiéru odporní novináři, přidala se anonymita pilných sociálních sítí, vznikly desítky sarkastických vtipů, korunovaných až na facku trapnou koláží v Reflexu. (Přitom je zajímavé, že současně všelicí strážci správné češtiny přehlédli formulaci „včely mají rádi řepku“. Inu nikdo není dokonalý.)

Z téhož mediálního podhoubí jizlivých, leč nedokonalých komentátorů se tenkrát vynořil i publicista a komik Luděk Staněk (SeznamZprávy, Mall.tv), který - přitom mu k tomu blábolu stačil skutečně jenom onen jediný výraz - premiérovo bezesporu upřímně míněné publicistické slovenštinou zavánějící sdělení umělecky povýšil až k tvorbě literátů Tzary a Apollinaira jako „Jeden z neradikálnějších útoků na základní pravidla lidské řeči od doby manifestu dadaismu, uměleckého směru, který opěvuje nesmysl.“

Leč jaký nesmysl? Kdo se v obou bratrských jazycích alespoň průměrně orientuje, ví, že ´motýle´ je zcela správný a pravidlům slovenského pravopisu odpovídající tvar 1. os. mn. č. podst. jm. motýl. A to ať se pan neználek Staněk staví třeba na hlavu, ať se klidně smíchem upotácí jako legendární bakelitová hračka Vaňka-(v)Staňka.

Jakou angličtinou Trumpa omámil, zůstane utajeno

Napadlo mě v té souvislosti, zda by se Slováci (třeba zvláště Milan Lasica) taky tak škodolibě na čehúnskú adresu řezali, kdyby v Bratislavě - dejme tomu během nějaké přednášky – tehdejší velvyslankyně Livie Klausová prozradila, že u nás taky máme rádi ´motýly´. Ale asi by jim to slušnost nedovolila.

Andrej Babiš není žádný velký rétor, takže vedle kecáním nadmíru obdařeného Staňka (což je v jeho případu navíc smutná připomínka úrovně současné stand-up scény) vypadne jako outsider. Jenže jistý rozdíl tady je: premiér, na rozdíl od lidového ´zabávača´ (to je taky slovensky, pro rozšíření všestranné vybavenosti cizími jazyky), nesází ve své činnosti na sarkastické žvanění.

Shodou okolností pár dní po pražském podnikatelském fóru hovořil v jihoanglickém Portsmouthu během oslav 75. výročí vylodění v Normandii s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Nějak mně v té souvislosti uniklo zveřejnění investigativního rozboru jeho američtinou zavánějící anglické konverzace, v němž by bylo z českého rybníku upozorněno na nesprávné tvary některých výrazů, které třeba Donalda dohnaly k záchvatům ironického smíchu. Ale to bude asi tím, že se někteří chytrolíni od klávesnice orientují v angličtině asi jako ve slovenštině.

No tak ať si pindá

Uplynuly dva roky a letní okurková sezóna se nám bohulibě páří s předvolebními záchvaty a slovními výlevy obou osvědčených a za mluvení dobře placených part, tedy politiků a novinářů. A motýle, ty naše půvabné zatracené motýle, se stejně jako holubi a plané řeči vracejí. Přitom kdyby zachyceni(y) pouze do sítí sociálních, tedy v názorech prostých utajených kritiků, jejichž sdělený písemný projev většinou nezavdává žádné právo dehonestovat slovní projev kohokoli druhého.

Jenže se k nim přihlásila - k mému nepříjemnému překvapení až úžasu - i jedna uznávaná persóna z řady komentátorů politické scény. Na železniční stanici XTV, tedy u Xaverů, ujela na hmyzu i Karolína Stonjeková. Zatímco já jako syn Slovenky a Moraváka budu tvrdit, že čeština lety drezírovaného Andreje Babiše je již téměř dokonalá, půvabná blondýna pohovořila v tom smyslu, že „Když měl poradkyni, tak se jeho vyjadřování blížilo k češtině, a když už ji zřejmě nemá, vrací se zpět ke slovenštině.“ A jako třešničku na dort přidala pozapomenuté ´motýle´. Ale co už s tím naděláme, je za vymýšlení a mluvení placená, tak ať si pindá. Zasloužila by si za to faux pas ovšem od kolegy Holce jeho silně obskurní cenu Nejhloupějšího lenochoda.

Je to divné, když se ševci nedrží svého kopyta ergo řemesla. Paní Stonjeková přece není slovanských jazyků neznalá, vždyť mj. studovala v Polsku. Oč by tedy bylo zajímavější a šťavnatější, kdyby třeba svým českým posluchačům konečně osvětlila, co to ti Poláci vlastně dělají, když pořád někoho šukají. To bychom se alespoň pobavili. Jenže místo toho zase ti motýli ze Slovenska…