Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
MDŽ: Kde jsou ty pomníky neznámým ženám?
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
J. Jurax 8.3.2023 19:24No, o takových tenhle článek není ... |
|
|
J. Jurax 8.3.2023 19:23Jo, a potom těžká rána ... a záchranné vyprošťovací pivo nikde! |
|
|
J. Jurax 8.3.2023 19:20
|
|
|
J. Pokoutný 8.3.2023 18:07
|
|
J. Ticháček 8.3.2023 16:51Ale ono těch pomníků bezejmenným ženám je mnohem více, nežli bezejmenným chlapům. Těch soch, obrazů, písňových textů, románů, povídek, básní... Těch holek a žen zpodobněnych, inspirujících a z toho všeho trčících. Nakonec pomníkem neznámých žen je i každý trochu slušnější kytarista někde u ohně. Protože to, že hraje pro partu dědků má na svědomí nějaká dávno zapomenutá žena. |
|
|
P. Sura 8.3.2023 16:30To je vsechno jasné a pochopitelné. Jen si vždycky (tedy JÁ) říkám, jestli mi stojí za to u někoho zjišťovat jestli by mě nahodou nepochopil, když mi může bejt ukradenej .... |
|
|
R. Toman 8.3.2023 16:28Jo, i za komoušů byly někdy světlé okamžiky. |
|
|
P. Diviš 8.3.2023 15:27Thatcherka se nerodí každý týden, ostatně ani Churchill. |
|
|
Z. Lapil 8.3.2023 14:13Vida, toho jsem se nevšiml. Ale máte recht, mou oblíbenou literární postavou je Marvin |
.
|
|
L. Zídek 8.3.2023 14:11Zoufalé je, že mediálně jsou dnes ženy reprezentovány tragickými figurami jako Von Leyno, Pekari, Makrela, Decroix, Langšálová, Gregorová, Richterová, Černochová, Pelosi a podobnými individui. |
|
|
Z. Lapil 8.3.2023 14:10Jak mám vědět, jak to pochopí, dokud to neřeknu? Poslyšte, mě nevadí, když zůstanu nepochopen (kecám, vadí, ale takový už je život). Mě vadí apriorní předpoklad mužské nedostatečnosti. Na způsob že vymyslí tu pračku, tu auto, tu telefon, a to nejlepší, v co může doufat, je, že dostane vynadáno jen za to, že "to" má špatný odstín růžové. Pokud se ho rovnou nezeptají "Jak jste mohli". Nic, obvykle nejsem takový morous, ale článek paní Kovářové mě nějak nenašel v nejlepším rozpoložení. Nějak jako Pratchettovo: "Tak to máte s dětmi vždycky. Pošlete je do města, zaplatíte jim tu nejlepší školu, a ti holomci se vám vrátí vzdělaní |
".
|
T. Hraj 8.3.2023 13:33Paradox popisovaný už Douglasem Adfamsem ve Stopařově průvodci po galaxii: Jsme opřeni o tisíce let vývoje a celé stovky generací mužů, které do nejjemnějších nuancí pilovali a brousili schopnost přitažlivě promluvit k ženě. Přesto nám často stačí pár sekund na to, abychom to dokonale pohnojili |
.
|
|
T. Hraj 8.3.2023 13:21
|
|
|
T. Hraj 8.3.2023 13:19... a nebo jestli jako obvykle přijde hned po práci, vezme na sebe montérky a půjde nahazovat fasádu u baráku, sekat dřevo v kůlně, opravovat karburátor v autě nebo kopat žumpu, počasí nepočasí. I takoví byli a jsou. |
|
|
T. Hraj 8.3.2023 13:14Děkuji, paní Kovářová. Řekl bych, že ten pomník stavím každý den. Alespoň doufám. |
|
J. Krásenský 8.3.2023 12:29Asi tak. Každá žena má svůj pomník živý, ne nějaký studený tvrdý kámen, pomník v podobě děti, vnuků, pravnuků... Pomník, který často vzpomíná na jejich péči i únavu, obětavost, probdělé noci, ... na jejich vlídnost a lásku. |
|
|
O. Vašíček 8.3.2023 12:23Pěkný článek. Jen si myslím, že pomník je zbytečný. Pomníky se staví mrtvým. Aby připomínali nějaké zásluhy nebo oběti. Vámi jmenované ženy jsou s námi stále. Jak jste krásně psala, jsou všude kolem nás. Pomáhají nám a usnadňují život. A mají ten největší a nehynoucí pomník. Je to každá šťastná a fungující rodina. Je to každé vychované dítě. A je to celá fungující společnost. Děkuji |
|
|
T. Diblík 8.3.2023 12:23Vážená paní doktorko, naše maminka i babičky kamenné pomníčky mají. A my, potomci, se u nich stavíme vždycky když jen trochu můžeme, zapálíme svíčku, pomodlíme se, jak nás to naučily, pochlubíme se, nebo si postěžujeme a než se vzdálíme popřejeme "Odpočinutí lehké". Ať už to vědí, nebo ne, dovolím si tvrdit, že jim to takhle stačí, a že by o nějaký pomník "Neznámé ženě" opravdu nestály. Nejsou neznámé, my, jejich potomci i mnozí sousedé, je známe. |
|
|
P. Sura 8.3.2023 11:52Esej pohladí i nebásníka .... |
|
|
P. Sura 8.3.2023 11:50S tím pane Jemelíku lze souhlasit, i když s bezejmennými hutníky se za bolševika roztrhl pytel ... Ale autorka spíš upozorňuje na to, že pomníků neznámým ženám je pořád mnohem míň (u známých jakbysmetl) než pomníků neznámým hrdinům... Kolokrát by stačilo na ty pomníky doplnit jen to (podle paní Valdrové) - "....a hrdinkám." Nebo místo "Zde padli za vlast...." "Zde padli / padly za vlast..." |
|
|
P. Sura 8.3.2023 11:44A proč byste to sakra měl říkat babě, u které nevíte, jak to pochopí?? Té ať to říka ten, kdo to ví .... |
|
|
J. Ptáček 8.3.2023 10:50Hodně pravdy, ale tak to bývalo i dříve, za komunistických oslav MDŽ. Chlapi v práci od rána popíjeli s mladšími kolegyněmi nebo i holkami bez povinností o rodinu. A udřené maminy se staraly o to víc potomky a čekaly na chlapa jestli se domů vrátí podroušený nebo třeba vůbec ne. |
|
J. Rybník 8.3.2023 9:42Je fajn potkávat ženy, které nekouří za chůze, nepokřikující oplzlosti; u komplimentu rumělkující, duši hladící. Kéž tak rychle nemizí. |
|
P. Krešňák 8.3.2023 9:20Vážená paní senátorko, dnes jsem si Váš článek vypůjčil a pogratuloval všem ženám v mém okolí Vaším článkem. Děkuji Krešňák |
|
|
R. Tesařík 8.3.2023 8:26A čím syn přišel, s nabídkou kvalitního sexu? |
|
|
R. Tesařík 8.3.2023 8:25Příliš bujnou fantazii máte. |
|
D. Polanský 8.3.2023 8:19Jak pravila kdysi jedna naše souseda z vedlejšího vchodu: Muži umí jenom souložit, chlastat, kouřit a válčit. Práci nezmínila. |
|
|
V. Šťástka 8.3.2023 8:16
|
|
|
V. Pavelka 8.3.2023 7:59Emocí co s námi cloumají je pořád stejně , jen jsou mediálně rozbouřeny ! |
|
|
V. Pavelka 8.3.2023 7:53Příjemný svátek |
děvčata .
