V lomozivé předvolební komunikaci parazitují na jejím obsahu, který přirozeně přitahuje rozhodující míru pozornosti, všelijací jazykoví záškodníčci, jimž se ve stínu velkých slov a vizí slušně daří. Je jich trvalý dostatek, pro reprezentaci uveďme např. svéráznou trojici DVĚMI, BUDEMESESOUSTŘEDIT a ZATORÁD.

DVĚMI se tváří nevinně, čistotně, a je to přitom obyčejná hrubka, obzvlášť protivná škodná, vniká do mluveného jazyka, když autor chce v dobré víře vyšperkovat svou dokonalost ještě další perlou spisovnosti. Jedná se však o slovo, které ve spisovné češtině vůbec neexistuje. V mluveném projevu, při určité nervozitě a soustředění na význam sdělování, se vadná číslovka prosadí analogicky podle zakončení slov, s nimiž se má spojit – např. „se dvěmi významnými otázkami“. Náležité dvěma pak mluvčímu v tu chvíli připadá nemožné, nesprávné. Z chyby, která se v písemných projevech (kromě sociálních sítí) naštěstí vyskytuje jen vzácně, zabrní v uších.

BUDEMESESOUSTŘEDIT, diverzant rafinovaný, přirozené a správné soustředíme se odsouvá jako „tak nějak“ nedostatečné. To slovo navíc, důležité budeme, prostě dodá váhu, je totiž údernější, navozuje ten pravý jakoby konstruktivní patos, sugeruje zápal v oku, zanícené nakročení (“Budeme se soustředit na rozvoj kritické infrastruktury!“). Při takovém pohnutí pak řečníka nemůže zajímat, že u dokonavých sloves (soustředit) se budoucí čas tvoří prostřednictvím tvarů přítomného času (ten totiž dokonavá slovesa vůbec nevyjadřují), tedy soustředíme se. (Korektní je pouze budeme se soustřeďovat – sloveso nedokonavé.) V prostředí falešného či naivního slibování má však jalové BUDEMESESOUSTŘEDIT patrně zajištěnou budoucnost.

ZATORÁD, drzá škodná, sedají mu na lep mnozí, od politických pikolíků až po předsedu vlády. A ze sedla je tak vyhazovaný dobrácký, stárnoucí TOMURÁD, přehlížený – jak už to bývá – protože se neumí křiklavě prosazovat. Tedy: náležitá vazba zní jsem tomu rád. Chybné jsem za to rád vzniklo tzv. kontaminací, směšováním slovesných vazeb podle spojení jsem za to vděčný.

Sebevědomá, zdá se, že těžko otřesitelná trojice se producíruje za chápavého potlesku přihlížejících floskulí, obratů a spojení do omrzení omletých, a přesto dále omílaných, jakýchsi vyprázdněných jazykových celebrit. V jejich špalíru – nemluvě o děsuplných, po desetiletí vypouštěných signálech - nápadně vynikají nešťastné, do veřejné komunikace topolánkovskou emfází vpuštěné koule, znásilňované tak, že i o ženách se někteří diskutující jsou schopni vyjadřovat, že mají/nemají koule, své místo zde ovšem drží i cudnější křišťálová či věštecká koule, kostlivec ve skříni, zametání pod koberec, stavění se čelem, házení vidlí, velký hráč i velcí kluci, na první dobrou…

Zvláštní čeládka. Už tím, že je ve svých aktuálních proměnách jistě věčná. Bylo by však zrovna tak zvláštní a podivné ji povzneseně přehlížet nebo jí s pobavenou tolerancí ustupovat.